Opoziční strany se sjednotily za bývalým náčelníkem generálního štábu Gadim Eisenkotem, předsedou uskupení Jašar. Podporu mu přislíbili někdejší premiér Naftali Bennett, předseda strany Izrael bejtenu Avigdor Lieberman i lídr Demokratů Jair Golan. Prezidentu Isaacu Herzogovi chtějí doporučit, aby právě Eisenkota pověřil sestavením nové vlády. Dosavadní premiér Netanjahu mezitím nabízí jednání o široké koalici, trvá však na tom, že by ji měl sám vést. Eisenkot tuto možnost odmítá.
Výsledky voleb z 27. října přitom na první pohled hovoří ve prospěch Netanjahua. Jeho Likud získal 27 mandátů a zůstal nejsilnější stranou. Celý dosavadní vládní blok však obsadil pouze 53 ze 120 parlamentních křesel, tedy o osm méně, než potřebuje k většině. Eisenkotův opoziční blok má 48 poslanců. Historického výsledku dosáhly dvě arabské kandidátky, které dohromady získaly 19 mandátů. Právě jejich podpora by mohla Eisenkotovi zajistit doporučení až 67 zákonodárců.
Ani taková podpora ovšem automaticky neznamená vznik nové vlády. Lieberman sice souhlasil s Eisenkotovou kandidaturou, nadále však odmítá vstoupit do koalice závislé na arabských stranách. Jejich představitelé zase dávají najevo, že by mohli podpořit odstranění Netanjahua od moci, aniž by sami vstoupili do kabinetu. Opozice tak stojí před složitým úkolem: sjednotit strany, které spojuje odpor k dosavadnímu premiérovi, ale rozdělují je zásadní otázky bezpečnostní, národnostní i vnitřní politiky.
Rozhodující fáze povolebního vyjednávání nyní přechází do rukou prezidenta Herzoga, který zahajuje konzultace s parlamentními stranami. Následně pověří sestavením vlády politika, u něhož předpokládá největší šanci na úspěch. Pověřený kandidát dostane zpravidla 28 dní s možností prodloužení o dalších čtrnáct. Pokud se nikomu nepodaří získat parlamentní většinu, Izrael může čekat další období politické nejistoty, případně nové volby. Netanjahu by do vzniku nové vlády zůstal v čele dosavadního kabinetu.
