Zrušili televizní poplatky a přišly tvrdé škrty. Dánská zkušenost může zajímat i Čechy

Dánská vláda se v roce 2018 dohodla s pravicovou Dánskou lidovou stranou na postupném zrušení koncesionářských poplatků. Ty tehdy dosahovaly 2527 dánských korun ročně. Od ledna 2022 už domácnosti samostatný poplatek neplatí a veřejnoprávní společnost Dánský rozhlas (Danmarks Radio, zkráceně DR), která provozuje rozhlasové i televizní vysílání, získává peníze ze státního rozpočtu. Součástí původní dohody však bylo také snížení jejího financování o 20 procent.

Následovaly výrazné změny. Vedení DR oznámilo omezení počtu televizních kanálů ze šesti na tři a rozhlasových stanic z osmi na pět. Zaniknout mělo celkem 382 pracovních míst, přičemž 205 zaměstnanců dostalo výpověď. Další odešli dobrovolně nebo přišli o pracovní pozice jiným způsobem. Zaměstnanci dokonce na protest krátce přerušili práci. Vedení varovalo, že úspory povedou k omezení původní dánské televizní tvorby.

Kritika zazněla také od Evropské vysílací unie. Její tehdejší generální ředitel Noel Curran vyjádřil hluboké znepokojení nad rozpočtovými škrty, které si vynutily rušení veřejnoprávních služeb. Opatření podle něj nevyhnutelně omezí schopnost DR nabízet divákům a posluchačům dosavadní šíři programu. Objevily se rovněž obavy, že financování prostřednictvím státního rozpočtu může zvýšit politický vliv na veřejnoprávní média.

Dánský příběh však měl i pokračování. Po změně vlády v roce 2019 byla část plánovaných škrtů zmírněna. Financování DR dnes upravují víceleté dohody, které stanovují její veřejnoprávní povinnosti. Pro rok 2026 počítají se státním příspěvkem přibližně 3,69 miliardy dánských korun, tedy zhruba 12,5 miliardy českých korun.

Zkušenost Dánska se nyní nabízí ke srovnání s Českem, kde se proti plánovanému zrušení koncesionářských poplatků v neděli 25. října demonstrovalo na pražském Staroměstském náměstí. Zatímco odpůrci změny varují před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu, vláda prosazuje jejich financování ze státního rozpočtu. Dánský příklad ukazuje, že změna způsobu financování může být spojena s výraznými úsporami, není to však její nevyhnutelný důsledek.