Budoucímu komikovi Janu Werichovi bylo v den vyhlášení Československa pouhých třináct let. V Praze se vydal do centra a překvapilo ho, že nejezdí tramvaje, obchody jsou zavřené a všude proudí davy lidí. V rozhlasové vzpomínce z roku 1969 líčil nadšení na Václavském náměstí, odstraňování rakouských symbolů i oslavy provázené zpěvem a pivem. Sám však překvapivě přiznal: „Nedojímalo mě to. A nedojímá mne to dodnes.“ Přesto si živě vybavoval, jak lidé nesli odstraněného rakouského orla k Národnímu divadlu a vhodili jej do Vltavy.
Úplně jinak prožíval historický den devatenáctiletý Oldřich Nový. Budoucí hvězda českých filmových komedií tehdy působila v ostravském divadle, kde se právě hrála Jiráskova hra Pan Johanes. Představení přerušili novináři se zprávou o vzniku republiky a hlediště propuklo v jásot. Nový se následně s kolegy vydal do ulic. Jejich pozornost upoutala kavárna Habsburg, jejíž název připomínal svrženou monarchii. Herci vylezli na balkon a začali odstraňovat písmena z průčelí. Vyděšený kavárník je podle Nového vzpomínek prosil, aby postupovali opatrně, protože ho nápis stál mnoho peněz. Písmena proto zaměstnanci dole chytali do ubrusu. Kavárna se následně přejmenovala na Prahu.
Budoucí významný novinář Ferdinand Peroutka se 28. října ocitl mezi slavnostními průvody v Praze. Přestože i on pociťoval nadšení z převratných událostí, současně ho znepokojovala síla shromážděného davu. Ve vzpomínkách zaznamenaných na konci šedesátých let upozorňoval na to, jak snadno se může energie velkého množství lidí obrátit jiným směrem. Vedle radosti ze samostatnosti tak prožíval také pochybnosti, které později patřily k charakteristickým rysům jeho politického uvažování.
Spisovatel Karel Čapek se ke vzpomínkám na 28. říjen vrátil v roce 1930 v Lidových novinách. Zaujala ho především neobyčejně poklidná atmosféra historického dne. Připomínal, že navzdory obrovskému nadšení nedocházelo k rozsáhlému ničení majetku ani útokům proti německým či židovským institucím. S typickou ironií psal také o španělské chřipce, která tehdy sužovala obyvatelstvo. Vznik republiky jako by podle jeho nadsazeného líčení přinesl téměř zázračné uzdravení nemocných. Největším zázrakem pro něj však zůstávalo, že se revoluční nadšení obešlo bez většího násilí.
Rozdílné vzpomínky slavných osobností ukazují 28. říjen 1918 také jako den obyčejných lidských zážitků. Zatímco mladý herec Nový pomáhal odstraňovat nápis z kavárny, třináctiletý Werich pozoroval nečekaný ruch v pražských ulicích. Peroutka přemýšlel nad nebezpečím davové psychologie a Čapek si po letech vybavoval především mimořádnou atmosféru pokojného převratu. Z historického data se tak v jejich podání stává pestrý obraz společnosti, v níž každý prožíval vznik nového státu trochu jinak.
Také slavný spisovatel Alois Jirásek prožil 28. říjen přímo v centru dění. Sedmašedesátiletý autor Starých pověstí českých a F. L. Věka vystoupil kolem jedenácté hodiny u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí, kde společně s knězem Isidorem Zahradníkem veřejně oznámil vznik samostatného Československa. Jirásek patřil k výrazným zastáncům národní samostatnosti už před rozpadem monarchie. Historický den později označil za veliký a slavný, zároveň však připomínal, že nový stát bude od občanů vyžadovat mnoho poctivé práce, vzájemnou solidaritu a jednotu. Po vzniku republiky se stal poslancem a později senátorem.
