První velkolepé jubileum zažila republika 28. října 1928, kdy slavila deset let své existence. Pražské ulice zaplnily vlajky a slavnostní průvody, hlavní postavou oslav byl osmasedmdesátiletý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Den před výročím přijal na Pražském hradě školní děti a pronesl k nim projev, jehož zvukový záznam se dochoval dodnes. Jde o nejstarší dochovaný rozhlasový záznam Masarykova hlasu. V samotný výroční den pak prezident promluvil k představitelům vlády a parlamentu o významu demokracie a úkolech mladého státu.
O deset let později, 28. října 1938, byla atmosféra zcela opačná. Československo mělo připravené rozsáhlé oslavy dvacátého výročí samostatnosti, ty však byly po Mnichovské dohodě zrušeny. Země právě přišla o rozsáhlé pohraniční oblasti, prezident Edvard Beneš abdikoval a odešel do exilu. Místo slavnostních průvodů převládaly nejistota, zklamání a obavy z budoucnosti. Republika, která měla oslavovat své dvacáté narozeniny, se ocitla v hluboké politické krizi a její další existence byla vážně ohrožena.
Tragédií skončil 28. říjen 1939, první výročí republiky pod nacistickou okupací. Přestože okupanti státní svátek zrušili, do pražských ulic vyšly tisíce lidí. Demonstrace přerostly v otevřený protest proti německé nadvládě a bezpečnostní složky proti účastníkům použily střelné zbraně. V Žitné ulici byl zastřelen dvaadvacetiletý Václav Sedláček a těžce zraněn student medicíny Jan Opletal, který 11. listopadu zemřel. Jeho pohřeb vyvolal další protesty, po nichž nacisté 17. listopadu uzavřeli české vysoké školy, popravili devět studentských představitelů a přibližně 1200 studentů deportovali do koncentračního tábora.
Ani padesáté výročí vzniku republiky, 28. října 1968, se neobešlo bez protestů. Československo bylo pouhé dva měsíce po invazi vojsk Varšavské smlouvy a naděje pražského jara postupně mizely. Zatímco oficiální představitelé pořádali slavnostní zasedání, v Praze, Brně, Bratislavě a dalších městech demonstrovali především mladí lidé proti sovětské okupaci a nastupující normalizaci. V Praze zaznívala protisovětská hesla i nesouhlas se smlouvou o pobytu okupačních vojsk. Bezpečnostní složky zde zadržely 77 lidí. Jubileum republiky se tak stalo také připomínkou její omezené suverenity.
Poslední 28. říjen před pádem komunismu v roce 1989 se změnil v další střet demonstrantů s bezpečnostními složkami. Na Václavském náměstí se shromáždily tři až čtyři tisíce lidí, proti nimž policie nasadila obušky a vodní děla. Zadrženo bylo 359 osob. Mezi nimi však nebyl Václav Havel, který tehdy pobýval v nemocnici. Zvláštní osud potkal jeho spolupracovníka Vladimíra Hanzela. Když Havla s přáteli v nemocnici navštívil, policie ho při odchodu zadržela a propustila až po šesti hodinách. Nikdo z účastníků tehdy netušil, že už za necelé tři týdny vypukne sametová revoluce, která ukončí více než čtyřicetiletou vládu komunistické strany.
