Všechno začalo zprávou, kterou rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy zaslal americkému prezidentovi Woodrowu Wilsonovi. Vídeň v ní přijímala podmínky pro jednání o příměří, což však ještě neznamenalo bezpodmínečnou kapitulaci monarchie. Když se obsah nóty 28. října dostal do Prahy, lidé si jej vyložili jako definitivní konec rakouské nadvlády. Ulice zaplnily davy, objevily se národní vlajky a začaly mizet symboly habsburské monarchie. Samostatný stát se přitom připravoval již dlouho předtím, zpráva však události výrazně urychlila.
Jednou z hlavních postav historického dne se stal katolický kněz a politik Isidor Zahradník. U pomníku svatého Václava vystoupil před shromážděnými lidmi a oznámil vznik samostatného Československa. Následně se zapojil do převzetí kontroly nad železnicí a prostřednictvím drážního telegrafu pomohl rozšířit zprávu o samostatnosti do dalších částí země. Později se stal prvním československým ministrem železnic. Jeho život však nabral další nečekaný směr. Rozešel se s katolickou církví, podpořil vznik Církve československé a nakonec přestoupil k pravoslaví. Zemřel v roce 1926 ve Vídni.
Revoluční nadšení mezitím pokračovalo také v pražských ulicích a ne vždy mělo poklidný průběh. Dne 3. listopadu 1918, pouhých šest dní po vyhlášení samostatnosti, strhl dav na Staroměstském náměstí barokní Mariánský sloup. Akci zorganizoval žižkovský bohém a anarchista Franta Sauer, který si zajistil pomoc místních hasičů. Sloup, stojící na náměstí od roku 1650, považovali odpůrci monarchie za symbol habsburské nadvlády a pobělohorské rekatolizace. Ve skutečnosti však vznikl jako poděkování za obranu Prahy před Švédy na konci třicetileté války.
Stržení sloupu vyvolalo ostré spory. Někteří přihlížející se mu snažili zabránit, proti se postavili také představitelé Národního výboru. Sauer se později ke svému činu veřejně přihlásil a stanul před soudem, případ však byl promlčen. Mariánský sloup se na Staroměstské náměstí vrátil v podobě repliky až v roce 2020, tedy po více než sto letech. Události prvních dnů republiky tak připomínají, že vznik samostatného státu neprovázely pouze oslavy a nadšení, ale také konflikty o symboly a podobu nové společnosti.
