Nedělní demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii se nesla ve znamení obrany nezávislosti veřejnoprávních médií a kritiky vlády Andreje Babiše. Předseda spolku Mikuláš Minář vyzval ke stažení návrhu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků, požadoval také odvolání Tomia Okamury z čela Sněmovny. Podle organizátorů přišlo přibližně 400 tisíc lidí, policie však vlastní odhad účasti nezveřejnila.
Symbolem protestu se stal čas 4:36, kdy poslanci 24. října posunuli vládní návrh do druhého čtení. Kritika nočního hlasování ovšem poněkud přehlíží, že jednání předcházely také opoziční obstrukce a snahy hlasování oddálit. Vládní koalice následně prosadila omezení rozpravy a pevný čas hlasování. Právě tato okolnost je pro pochopení celé události podstatná.
Závažnější otázkou však zůstává samotný smysl protestu. Obavy z politického ovlivňování veřejnoprávních médií mohou být legitimní, stejně jako požadavek na jejich nezávislost. Z toho ale ještě nevyplývá, že současný způsob financování, rozsah činnosti či personální obsazení České televize musejí zůstat nedotknutelné. Snaha vlády hledat úspory ve veřejně financovaných institucích je legitimním politickým cílem, nikoliv sama o sobě útokem na demokracii.
Jak už upozornily ToZprávy ve své analýze, Česká televize měla v roce 2025 výnosy téměř 7,46 miliardy korun a průměrně zaměstnávala 2 878 lidí. To je o více než tisíc zaměstnanců více než portugalská RTP (1 764) či řecká ERT (1 766), přestože obě zahraniční instituce zajišťují nejen televizní, ale také rozhlasové vysílání. Rozdíl je natolik výrazný, že otázka, zda Česká televize nehospodaří zbytečně nákladně, je zcela namístě. Požadovat úspory a efektivnější fungování veřejnoprávní instituce přece není útokem na demokracii, ale legitimním požadavkem na odpovědné nakládání s veřejnými prostředky.
Právě tady se nabízí otázka, zda nejsou některá hesla demonstrace především zástupným politickým argumentem. Nezávislost médií totiž není totéž co jejich nezměnitelné financování. Převod pod státní rozpočet může vyvolávat oprávněné obavy z politických zásahů, ty však lze posuzovat podle konkrétních zákonných záruk. Pokud má mít debata o budoucnosti veřejnoprávních médií skutečný smysl, měla by zahrnovat nejen jejich nezávislost, ale také hospodárnost, transparentnost a odpovědnost vůči lidem, kteří jejich provoz financují.
