ANALÝZA: Čtvrtstoletí v ohrožení. Kolikrát už Česká televize zachraňovala naši údajně ohroženou svobodu a demokracii?

Všechno začalo v prosinci 2000, kdy Rada České televize zvolila generálním ředitelem Jiřího Hodače. Část zaměstnanců jeho jmenování odmítla a zahájila protest, který přerostl ve stávku. Na obrazovkách se objevil nápis „Poslední nezávislá televize je ohrožena!“, do ulic vyšly desetitisíce lidí a na podporu protestujících vystoupil také prezident Václav Havel. Spor skončil Hodačovou rezignací a odvoláním televizní rady. Podle historického hodnocení samotné ČT přitom zákonné meze překračovaly obě strany konfliktu.

Ani po skončení velké televizní krize neměly Kavčí hory dlouho klid. V listopadu 2002 Rada ČT odvolala generálního ředitele Jiřího Balvína a v únoru následujícího roku se nedokázala dohodnout na jeho nástupci. Na protest proti výsledku hlasování rezignovali radní Milan Knížák a Lucie Weissová. Veřejně se diskutovalo o zákulisních politických tlacích i vlivu lobbistů ze soukromých televizí. Česká televize tak zůstala více než půl roku bez řádně zvoleného ředitele. Ačkoli se tentokrát nekonaly velké demonstrace za záchranu demokracie, boj o vedení televize pokračoval.

V roce 2009 se rozpoutal spor, který jako by předznamenal dnešní události. Občanští demokraté Richard Svoboda a Edvard Kožušník navrhli zrušení koncesionářských poplatků a financování ČT a ČRo z daňových příjmů. Mluvčí České televize Ladislav Šticha varoval před ztrátou nezávislosti na politickém vlivu. Proti návrhu se postavili také někteří senátoři, podle nichž by nový systém umožňoval politikům vyvíjet na veřejnoprávní média tlak. V prosinci návrh neprošel Senátem o jediný hlas. Televizní poplatky tak zůstaly zachovány a s nimi podle odpůrců změny také nezávislost médií.

O nezávislost se začalo bojovat i uvnitř televize

V roce 2013 se začalo mluvit o ohrožení nezávislosti přímo uvnitř České televize. Třiadvacet redaktorů a dalších zaměstnanců v čele s Danielou Drtinovou a Adamem Komersem upozornilo Radu ČT na údajné zásahy do zpravodajství ve prospěch prezidenta Miloše Zemana. Stěžovali si na možné cenzurní praktiky i zastrašování. Proti jejich tvrzením se však postavilo dalších 61 zaměstnanců televize a generální ředitel Petr Dvořák porušení pravidel odmítl. Tentokrát se tedy o nezávislost veřejnoprávního média přeli především jeho vlastní zaměstnanci.

V květnu 2016 prezident Miloš Zeman navrhl, aby Česká televize přestala vybírat koncesionářské poplatky a byla financována ze státního rozpočtu. Televizi současně obvinil z politické náklonnosti k TOP 09. Tehdejší předseda strany Miroslav Kalousek v prezidentových představách spatřoval ohrožení svobody slova a pluralitní demokracie. Návrh sice zůstal pouze politickým prohlášením, ale znovu otevřel otázku, zda je nezávislost veřejnoprávních médií skutečně podmíněna tím, že jejich provoz financují občané prostřednictvím přímých poplatků.

O dva roky později se obrana České televize přesunula dokonce na předávání filmových cen. Prezident Zeman v inauguračním projevu v březnu 2018 znovu ostře kritizoval veřejnoprávní televizi, což vyvolalo protesty části politické i kulturní scény. Režisér Jan Svěrák následně při slavnostním udílení Českých lvů přečetl prohlášení Pět vět na obranu České televize. Prezidentova slova označil za největší útok na její nezávislost od roku 2000. Demokracie tak tentokrát našla své obránce také mezi filmovými hvězdami.

Demonstrace, klaksony a další boj o Kavčí hory

Další výrazná bitva o nezávislost přišla v roce 2020. Po zvolení nových členů Rady ČT, mezi nimiž byli Hana Lipovská, Lubomír Veselý a Pavel Matocha, začala část politiků a občanských iniciativ varovat před ovládnutím televize. Napětí ještě zesílilo po odvolání dozorčí komise. Na státní svátek 17. listopadu vyrazili lidé demonstrovat před Kavčí hory, někteří dokonce v automobilech. Na transparentech se objevila hesla „ČT nedáme“ nebo „Morava brání Českou televizi“. Demokracie tedy opět potřebovala ochranu, tentokrát také za zvuku automobilových klaksonů.

V letech 2022 a 2023 se rozhořel další politický spor, tentokrát o změnu pravidel obsazování mediálních rad. Vláda Petra Fialy prosadila novelu, podle níž začal část členů Rady ČT a Rady Českého rozhlasu volit také Senát. Kabinet tvrdil, že tím posílí nezávislost veřejnoprávních médií a omezí politické tlaky. Opoziční ANO a SPD však stejnou změnu označovaly za pokus vládních stran získat nad oběma institucemi větší kontrolu. Záchrana nezávislosti tak měla podle aktuálního politického postavení poněkud odlišnou podobu.

Klid nepřinesl ani rok 2025. Rada ČT v květnu odvolala generálního ředitele Jana Součka a následná volba jeho nástupce se protáhla na šest hlasovacích kol. Nakonec uspěl Hynek Chudárek, kterému cestu do funkce otevřelo odstoupení protikandidáta Milana Fridricha. Atmosféru provázely spekulace o zákulisním ovlivňování volby i otevřené dopisy zaměstnanců. Zatímco politici a komentátoři znovu diskutovali o nezávislosti televize, veřejnost mohla sledovat, jak obtížné je v této instituci někdy vybrat i samotného ředitele.

A demokracie je v ohrožení znovu

Nejnovější kapitola se píše letos. Vláda Andreje Babiše prosazuje zrušení televizních a rozhlasových poplatků a přechod na financování ze státního rozpočtu. Odpůrci návrhu varují před oslabením nezávislosti veřejnoprávních médií, zatímco vládní představitelé tvrdí, že chtějí občany zbavit povinných plateb. Dne 3. listopadu vstoupili zaměstnanci ČT a ČRo do celodenní stávky a na jejich podporu se konaly demonstrace. O několik dní později se před Českou televizí sešli také lidé požadující její reformu. Demokracie se tak opět ocitla v centru televizního sporu.

Pozoruhodné ovšem je, že financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu není žádným evropským experimentem. Podobný systém funguje například v Dánsku, Norsku, Nizozemsku či na Slovensku, zatímco Francie využívá vyčleněnou část daňových příjmů. Rozhodující jsou samozřejmě konkrétní zákonné záruky nezávislosti a předvídatelnosti financování, nikoli samotný název modelu. Přesto se v Česku znovu vede spor, jako by šlo o dosud nevyzkoušený způsob fungování médií. Po šestadvaceti letech tak zůstává jedna jistota: jakmile se začne mluvit o změnách na Kavčích horách, "záchrana svobody a demokracie" se opět stává prvořadým úkolem.