Miloval Marlene Dietrichovou, proti Hitlerovi bojoval v tanku. Od smrti filmové legendy uplynulo 50 let

Jean Gabin, vlastním jménem Jean-Alexis Moncorgé, zemřel 15. listopadu 1976 ve věku 72 let. Během své dlouhé kariéry se stal jednou z nejvýraznějších tváří evropské kinematografie. Proslavil se například snímky Pépé le Moko, Velká iluze či Nábřeží mlh. Později si získal další generace diváků mimo jiné jako komisař Maigret. Jeho nezaměnitelný hlas, zdrženlivé herectví a schopnost ztvárnit drsné i citlivé muže z něj učinily legendu francouzského filmu.

Neméně pozoruhodný byl jeho soukromý život. Na počátku čtyřicátých let se v americkém exilu sblížil s německou herečkou Marlene Dietrichovou. Jejich vztah patřil k nejsledovanějším romancím tehdejšího filmového světa. Oba spojoval také odpor k nacismu. Dietrichová, která přijala americké občanství, vystupovala pro spojenecké vojáky, zatímco Gabin se rozhodl vyměnit Hollywood za skutečné bojiště. Jejich láska přežila válku, nikoliv však poválečné neshody. V roce 1946 spolu ještě natočili film Martin Roumagnac, krátce nato se jejich cesty rozešly.

Gabin přitom nebyl žádným symbolickým vojákem, který by pouze propůjčil své jméno válečné propagandě. Po odchodu z okupované Francie se v roce 1943 dobrovolně přihlásil ke Svobodným francouzským silám. Sloužil u námořnictva a později se stal příslušníkem slavné 2. obrněné divize generála Philippa Leclerca. Ve čtyřiceti letech se dostal k obrněné technice a účastnil se tažení od západní Francie až do Německa. Jeho jednotka se podílela také na operacích u Royanu a postupu k Berchtesgadenu, kde měl Adolf Hitler své horské sídlo.

Po válce se Gabin vrátil k filmu, ale o svých vojenských zkušenostech příliš nemluvil. Podle vzpomínek jeho syna Mathiase považoval své nasazení za samozřejmou povinnost vůči vlasti. Ačkoliv jeho poválečná herecká kariéra zpočátku procházela obtížnějším obdobím, dokázal se znovu prosadit a postupně se stal jedním z nejrespektovanějších francouzských herců. Před kamerou se setkával také s mladšími hvězdami, například Alainem Delonem či Jean-Paulem Belmondem.

Když 15. listopadu 1976 zemřel, Francie se loučila nejen s filmovou legendou, ale také s mužem, který během nejdramatičtějších okamžiků evropských dějin nezůstal stranou. Podle svého přání byl zpopelněn a jeho popel byl za vojenských poct rozptýlen do Atlantiku u bretaňského pobřeží. Půl století po jeho smrti tak zůstává pozoruhodný nejen jeho filmový odkaz, ale i životní příběh, který by sám vydal na několik celovečerních snímků.