Hlavním důvodem tohoto kroku je zjištění švédských úřadů a lékařských kapacit, že dřívější bezbřehá digitalizace školám spíše uškodila než pomohla. Mezinárodní srovnávací testy ukázaly varovný pokles čtenářské a matematické gramotnosti švédských dětí. Neustálá přítomnost obrazovek a všudypřítomné digitální technologie podle expertů vedly k chronickému rozptylování, ztrátě schopnosti hlubokého soustředění a nárůstu kyberšikany. Vláda proto dospěla k závěru, že tablety nedokážou nahradit klasickou tištěnou knihu a soustředěnou práci s tužkou v ruce, která rozvíjí kognitivní myšlení.
Zákaz mobilů a tabletů je však především přímou reakcí na alarmující situaci v migrantských komunitách, kde integrace dětí ve školách fatálně selhává. V mnoha třídách v přistěhovaleckých čtvrtích mluví švédsky jako rodným jazykem naprosté minimum žáků. Digitální technologie tuto izolaci ještě prohlubovaly – děti namísto procvičování švédštiny trávily čas na telefonech sledováním videí ve svých mateřských jazycích. Školy v těchto ghettech navíc čelí obrovskému tlaku: učitelé bojují s agresivním chováním, gangy verbují školáky přímo přes šifrované aplikace a žáci přicházejí do prvních tříd bez jakékoliv znalosti švédštiny, což pedagogům znemožňuje běžnou výuku.
Čerstvé ohlasy švédských učitelů z problémových škol tento krok vítají, ale zároveň mluví o obrovském vyhoření. Učitelé v rozhovorech pro tamní média přiznávají, že bez neustálého pípání telefonů se sice klima ve třídách mírně zklidnilo, samotné odložení mobilů ale hlubokou krizi nespasí. Podle pedagogických asociací v migrantských čtvrtích chybí rodilí mluvčí a kvalifikovaní učitelé, kteří by dokázali zvládnout kulturní bariéry a chaos na chodbách. Tradiční tištěné učebnice mají sice srovnat startovní čáru pro děti, které doma nemají žádné knihy, pedagogové však varují, že bez tvrdého řešení sociální segregace a tlaku na rodiny migrantů zůstane reforma jen polovičatým gestem.
