Jedním z paradoxů voleb je, že Švédští demokraté přišli o část podpory v době, kdy jejich původní téma – migrace a integrace – zůstává důležité. Od migrační krize v roce 2015 Švédsko výrazně zpřísnilo azylovou a integrační politiku. Přísnější postoj dnes zastávají i tradiční pravicové a středolevé strany. Politická debata se tak posunula: nejde už tolik o to, zda má být migrace omezena, ale jak má vypadat integrace a jak daleko mají restrikce zajít.
Dalším faktorem může být paradox úspěchu. Švédští demokraté už nejsou protestní stranou stojící mimo systém. Po volbách v roce 2022 se stali klíčovým podporovatelem Kristerssonovy vlády a získali výrazný vliv na její politiku. Pro letošní volby Kristersson dokonce připustil jejich přímý vstup do vlády. Část protestních voličů tak mohla mít menší důvod stranu podporovat jako nástroj protestu.
Významnou roli sehrála také volební účast v oblastech s vysokým podílem obyvatel narozených v zahraničí. Analýza společnosti Vera Policy pro Reuters ukázala, že v 786 okrscích, kde nejméně polovina obyvatel pochází z přistěhovaleckého prostředí, získal středolevý blok oproti předchozím volbám asi 73 tisíc hlasů navíc. Účast tam vzrostla přibližně o tři procentní body. Ve stockholmské čtvrti Rinkeby podle Reuters hlasovalo přibližně 94 procent voličů pro středolevý blok a účast vzrostla zhruba o deset procentních bodů.
Reuters zároveň upozorňuje na některé návrhy SD, například zákaz tradičních islámských šátků pro ženy nebo finanční pobídky pro migranty, kteří by se rozhodli Švédsko opustit. Tyto návrhy mohly mobilizovat část odpůrců strany, nelze však doložit, že právě ony způsobily její volební propad.
Migrace navíc nebyla jediným tématem kampaně. Voliči řešili také ceny, ekonomický růst, zdravotnictví a sociální služby. Po období vysoké inflace a hospodářského zpomalení se pravicové strany snažily nabídnout především daňové úlevy a motivaci k práci, zatímco středolevý blok kladl větší důraz na veřejné služby a podporu domácností.
