Před 20 lety slavili triumf tolerance. Za výkladní skříní lidských práv se však skrývalo násilí

„Přijetí zákona ukázalo, že Jihoafrická republika dospívá jako demokracie, v níž se mezi občany zakořenila kultura tolerance a respektu k lidským právům,“ prohlásila v prosinci 2006 ministryně vnitra Nosiviwe Mapisa-Nqakulaová. Parlament krátce předtím, 14. listopadu, schválil manželství osob stejného pohlaví a země se mohla Západu prezentovat jako průkopník liberálních hodnot. Zatímco tento krok získával mezinárodní pozornost, skutečná tolerance v jihoafrické společnosti měla vážné trhliny. Už v únoru téhož roku dav útočníků umlátil a ubodal devatenáctiletou lesbu Zoliswu Nkonyanovou. Motivem útoku byla podle následného soudního rozhodnutí její sexuální orientace.

Ani po přijetí zákona násilí neustalo. V roce 2008 byla znásilněna a zavražděna bývalá fotbalová reprezentantka Eudy Simelaneová. Jihoafrická společnost se potýká také s takzvanými nápravnými znásilněními lesbických žen, diskriminací a homofobními útoky. A nejde jen o dávnou minulost. Vládní pracovní skupina letos v září sledovala 36 závažných případů násilí proti LGBT lidem, včetně 18 vražd a sedmi znásilnění. Ve dvaceti případech nebyl dosud nikdo zatčen. Mezi právními předpisy a skutečným bezpečím homosexuálů tak zůstává propast.

Závažné problémy se zdaleka netýkají pouze sexuálních menšin. Od dubna do června letošního roku jihoafrická policie evidovala 5 427 vražd a přibližně 9 200 znásilnění. V průměru tedy denně přicházelo o život kolem šedesáti lidí a více než stovka dalších hlásila znásilnění. Nebezpečí čelí také ženy na venkově, farmáři a jejich zaměstnanci. Organizace AfriForum loni zaznamenala 184 útoků na farmách a 29 vražd. Přestože celkové počty některých trestných činů meziročně klesly, mimořádně vysoká míra násilí zůstává jedním z nejvážnějších problémů země.

Výročí tak připomíná i zásadní rozpor mezi politickými proklamacemi a skutečností. Z konzervativního pohledu není zavedení manželství osob stejného pohlaví samo o sobě měřítkem společenského pokroku. Stejně tak však odmítání takových sňatků nelze zaměňovat za nepřátelství vůči homosexuálům či schvalování jejich pronásledování. Jihoafrická republika před dvaceti lety nabídla světu obraz země, která údajně překonala předsudky a dospěla k toleranci. Brutální zločiny tehdy i dnes ukazují, jak vzdálený byl tento obraz každodenní realitě. Skutečná vyspělost státu se totiž nepozná podle toho, jak moderně působí jeho zákony v zahraničí, ale také podle toho, zda dokáže ochránit své vlastní obyvatele.