Jeho literární dráha odstartovala v meziválečné avantgardě, kde se rychle zařadil mezi nejtalentovanější autory své generace. Psát začal v brněnském Devětsilu a jeho osobitý, často drsný styl plný skepse a úzkosti okamžitě vzbudil velkou pozornost literární kritiky i veřejnosti.
Vrchol Halasovy tvorby přišel v době ohrožení republiky. Jeho slavná sbírka Torzo naděje z roku 1938 se stala nejsilnějším uměleckým protestem proti mnichovské zradě a symbolem národního odporu. Za druhé světové války pak nezůstal stranou a aktivně se zapojil do domácího protinacistického odboje.
Po osvobození v roce 1945 vstoupil naplno do vysoké politiky, stal se poslancem a vedl klíčový odbor na tehdejším ministerstvu informací. Jako předseda spisovatelského syndikátu výrazně spolurozhodoval o směřování kultury. Po únoru 1948 však zažil hluboké procitnutí a zklamání z nastupující komunistické totality, což ho provázelo až do předčasné smrti v roce 1949.
