Československý 17. listopad je neodmyslitelně spojen se studentským průvodem, policejním zásahem na Národní třídě a následnými demonstracemi, které během několika týdnů ukončily vládu komunistické strany. Podobný vývoj zasáhl v roce 1989 také sousední země. Někde však komunisté začali ztrácet moc podstatně dříve, jinde se rozhodovalo na ulicích a v některých státech sehráli významnou roli i samotní reformní komunisté.
Polsko: Komunisty porazili ve volbách
Polská cesta začala už na počátku osmdesátých let vznikem odborového hnutí Solidarita vedeného Lechem Wałęsou. Po letech stávek, represí a vyjednávání přistoupili komunisté na jednání u kulatého stolu. V červnu 1989 následovaly částečně svobodné volby, v nichž Solidarita drtivě zvítězila v mandátech přístupných opozici. V srpnu se Tadeusz Mazowiecki stal prvním nekomunistickým premiérem v sovětském bloku. Významnou roli sehráli také studenti sdružení v Nezávislém studentském svazu, kteří organizovali protesty a podporovali stávkující dělníky. Poláci si 4. červen připomínají jako Den svobody a občanských práv, nejde však o den pracovního volna.
Východní Německo: Statisíce lidí v ulicích a pád Berlínské zdi
V Německé demokratické republice se symbolem odporu staly především pondělní demonstrace v Lipsku. Dne 9. října 1989 vyšlo do ulic přibližně 70 tisíc lidí, přestože hrozil zásah bezpečnostních složek. Protestní hnutí, do něhož se zapojovali také studenti a mladí lidé, vyrůstalo z občanských, církevních a dalších opozičních skupin. O měsíc později, 9. listopadu, padla Berlínská zeď. Němci si tuto událost každoročně připomínají, státním svátkem je však až 3. říjen, kdy v roce 1990 došlo ke sjednocení Německa. Samotný 9. listopad navíc připomíná i tragickou Křišťálovou noc z roku 1938.
Maďarsko: Návrat k revoluci, kterou rozdrtily sovětské tanky
Maďarská změna režimu měla odlišný průběh. Reformní síly uvnitř komunistické strany postupně umožnily přechod k pluralitnímu systému, zatímco opozice organizovala demonstrace a požadovala svobodné volby. Významným okamžikem byl červen 1989, kdy se statisíce lidí rozloučily s Imrem Nagyem, popraveným vůdcem protikomunistického povstání z roku 1956. Právě toto povstání přitom odstartovaly studentské protesty. Dne 23. října 1989, přesně 33 let od jeho vypuknutí, byla vyhlášena Maďarská republika. Datum je dodnes státním svátkem, především jako připomínka revoluce z roku 1956.
Bez Gorbačova by možná komunisté nepadli
Pád komunistických režimů měl ještě jednoho společného jmenovatele – sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Ten opustil takzvanou Brežněvovu doktrínu, podle níž mohl Sovětský svaz vojensky zasáhnout, pokud byla v některé ze socialistických zemí ohrožena vláda komunistů. Moskva tak dala najevo, že své spojence nebude za každou cenu zachraňovat. Právě tato změna umožnila, aby revoluce roku 1989 proběhly převážně pokojně. Bez Gorbačovova rozhodnutí nezasahovat by komunistické režimy možná nepadly vůbec, případně by jejich konec přišel mnohem později a za cenu krveprolití. Rok 1989 tak nebyl pouze vítězstvím demonstrantů a opozice, ale také důsledkem zásadního obratu sovětské politiky.
Stejný cíl, rozdílné cesty
Zatímco Československo si připomíná především 17. listopad a odvahu studentů, Poláci zdůrazňují volební vítězství Solidarity, Němci sjednocení země a Maďaři odkaz protikomunistického povstání. Studentské protesty byly součástí změn ve všech těchto zemích, jejich význam se však lišil. Rok 1989 tak neměl jediný scénář ani jednoho hlavního hrdinu. Společným výsledkem byl konec mocenského monopolu komunistických stran a otevření cesty ke svobodným volbám.










