Zatímco československá média mlčela, svět už psal o brutálním zásahu. Jak zahraniční tisk viděl 17. listopad 1989?

Redakce ToZprávy2 min čtení
Zahraniční novináři 17. listopadu 1989

Do Prahy postupně přijížděly štáby britských BBC a Sky News, amerických CNN, NBC a CBS, západoněmeckých ARD a ZDF či francouzské TF1.

Foto: Robbie Morrison/Wikimedia Commons_CC BY 4 0

Události 17. listopadu 1989 otřásly Československem a okamžitě upoutaly pozornost světových médií. Zatímco domácí oficiální zpravodajství zpočátku přebíralo výklad komunistického režimu, zahraniční novináři přinášeli svědectví o policejním násilí a rostoucím odporu veřejnosti. Někteří už tehdy tušili, že v Praze začíná něco, co může zásadně změnit dějiny celé země.

Hned 18. listopadu 1989 se zprávy o brutálním potlačení studentské demonstrace v Praze objevily na stránkách předních světových deníků. Britský The Guardian přinesl reportáž Michaela Simmonse s titulkem „Československá pořádková policie bije demonstranty“. Novinář popisoval přibližně 50 tisíc lidí, kteří vyšli do ulic požadovat svobodu a konec komunistické vlády. „Dialog! Dialog!“ a „Čtyřicet let stačilo!“ skandovali podle jeho reportáže demonstranti. Podle tehdy dostupných informací skončilo třináct lidí v nemocnici. Šlo o největší protivládní protest v Československu za posledních dvacet let.

Podobně dramatický obraz přinesl americký The Washington Post. Novinářka Mary Battiataová popsala, jak policisté uzavřeli demonstrantům únikovou cestu a následně proti nim použili obušky a služební psy. Mezi napadenými byla také americká novinářka Paula Butturiniová, která utrpěla zranění hlavy. „Jednou mě udeřili, zvedli mě a pak mě bili dál,“ vypověděla. Americký Los Angeles Times dokonce upozornil, že protest „může znamenat začátek konce tvrdého režimu“.

Události sledovaly rovněž zahraniční televize. Do Prahy postupně přijížděly štáby britských BBC a Sky News, amerických CNN, NBC a CBS, západoněmeckých ARD a ZDF či francouzské TF1. Jejich kameramani natáčeli demonstrace, rozhovory s účastníky i další vývoj revoluce. Svědectví přinesla také novinářka Felicity Goodeyová, pracující pro BBC. „Viděla jsem lidi kopané do rozkroku, srážené k zemi, s krví tekoucí z obličejů,“ popsala agentuře UPI. „Nikdy jsem nic podobného neviděla,“ dodala.

Kontrast se zpravodajstvím v komunistickém Československu byl značný. Zatímco zahraniční korespondenti otevřeně informovali o policejní brutalitě, domácí oficiální média zpočátku přebírala stanoviska státních orgánů a rozsah násilí zlehčovala. Státní tisková agentura ČTK tehdy podle UPI uvedla, že „policie musela obnovit pořádek“. Představitel komunistického vedení Jan Fojtík podle The Guardian připouštěl dialog s rozumnými lidmi, nikoli však s těmi, kteří chtěli zničit socialistickou společnost. „Může se stát cokoli,“ prohlásil. Zahraniční novináři už přitom upozorňovali, že nejde o obyčejnou demonstraci, ale o projev hlubší společenské nespokojenosti.

Během následujících dní se tón zahraničního zpravodajství rychle měnil. Už 21. listopadu psal The Guardian o více než 200 tisících demonstrantů v pražských ulicích. „Dnes Praha, zítra celá země!“ volali podle britského deníku účastníci protestů. O několik dní později následovala celostátní generální stávka. Zatímco 17. listopadu ještě nikdo nemohl s jistotou předvídat pád režimu, zahraniční tisk velmi brzy rozpoznal historický význam událostí, které se před očima celého světa proměnily v sametovou revoluci.

Sdílet:

Diskuze