Jak si vysvětlujete historický úspěch Alternativy pro Německo (AfD) ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko?
Výsledek dramaticky ukazuje zásadní přesun preferencí německého obyvatelstva. Spatřuji v tom jistou ironii dějin, že se tak stalo v jedné z těch zemí, které byly součástí NDR a v naději se zúčastily procesu sjednocení země. A právě z těchto zemí vychází impuls pro západní část Německa k tomu, že je třeba přemýšlet o německých zájmech a politických cílech jinak. A že to jistě nepůjde se stávající politickou garniturou. A tím se dostáváme do toho hlubšího patra. Ta „nová krev“ vznikla za účasti, ironicky a kriticky myšleno, celého Německa.
Zkuste to rozvést...
Německá společnost zažívá zřetelné projevy dekadence. Tyto projevy jsou příznačné pro společnosti, kterým se vede dlouhou dobu příliš dobře. Elementární závislost pudu sebezáchovy v takových případech odumírá. To pro celou zemi znamenalo, že Němci odložili žádoucí nedůvěru vůči politikům. Do toho se politici rozhodli prosazovat neřízenou migraci.
Myslíte si, že se pud sebezáchovy více projevuje v NDR díky té jejich historické zkušenosti, která tam nějak přežívá a případně se předává z generace na generaci?
Východní Němci v sobě přirozeně ještě mají zkušenosti rodičů a prarodičů s bezohlednou krvavou diktaturou. Proto jsou na některé věci velmi citliví a dávají nahlas najevo, že tohle opravdu nechtějí a kvůli tomu se nesjednocovali. Západoněmecká společnost sice ještě není krvavou diktaturou, ale je na cestě k technokratické elektronické diktatuře. Jako ostatně všechny západní země...
Německé tradiční strany reagovaly na růst AfD „politickou zdí“, která měla tuto stranu izolovat. Výsledek těchto voleb zjevně znamená, že tato představa selhala. Myslíte si, že je dlouhodobě možné těmito prostředky vyřadit politickou stranu, kterou volí tak významná část obyvatelstva?
Ze strany politického mainstreamu šlo o velmi naivní rozhodnutí. Nyní se jasně ukazuje, jaká je realita. Když máte pod kontrolou média či tajné služby, tak jde po dlouho dobu nepohodlné myšlenky a názory utlačovat. Ale v takto velkých civilizačních procesech jsou i kanceléři Merkelová a Merz pouhými figurkami. Jakkoli ve své době vypadali jako všemocní. Jejich chyby a omyly se jim nyní vracejí jako bumerang.
Vy jste Německo poznal v době mimořádného hospodářského a politického rozkvětu. Existuje podle Vás nějaké datum, kdy se začalo všechno lámat a kdy začal ten údadek?
Těch milníků je nepochybně vícero. Prvním je konec komunismu ve východní Evropě, dále bych jmenoval končící globalizaci, která sjednocovala ve jménu ekonomických zájmů a utlačování lidí. Zlomovým byl začátek tohoto milénia, kdy se začala projevovat vyčerpanost kapitalistického modelu. To je jedno z velmi důležitých dat i proto, co se dnes odehrává a co dnes kritizujeme. Od toho počátku milénia začalo rozvolňování demokratických vlastností. Vše vyústilo v roce 2015 s kancléřkou Merkelovou a jejím rozhodnutím otevřít hranice a vpustit do země stovky tisíc migrantů. To byl fakticky konec demokracie. Metaforicky vyjádřený jejím mnohokrát zmiňovaným výrokem „Wir schaffen das“ (My to zvládneme, pozn. redakce)
Celou první část rozhovoru si můžete poslechnout ZDE.
