ToZprávy

Osmdesát let od startu Filmového festivalu v Cannes: Jak politika, válka a revoluce přepsaly historii kinematografie

Redakce ToZpravy2 min čtení
Zlatá palma MMF Cannes

Ocenění Zlatá palma se stala hlavním symbolem Filmového festivalu v Cannes v roce 1955

Foto: Art_Gants

Právě dnes uplyne přesně 80 let od chvíle, kdy se na francouzské Riviéře poprvé rozsvítila promítací plátna nejprestižnějšího filmového svátku světa. Dne 20. září 1946 odstartoval první úspěšný ročník Filmového festivalu v Cannes. Příběh festivalu je od počátku úzce spjat s vysokou politikou, ideologickými boji a společenskými krizemi, které jeho podobu formovaly možná víc než samotný lesk červeného koberce.

Filmový festival v Cannes nevznikl jen jako přehlídka kinematografie a hvězd filmového plátna, ale jako odvážný politický projekt a reakce na fašismus. V roce 1938 byl Benátský filmový festival pod přímým vlivem Benita Mussoliniho a Adolfa Hitlera. Pod jejich nátlakem musela šokovaná porota změnit výsledky a hlavní cenu udělit nacistickému propagandistickému dokumentu Olympia o berlínské olympiádě namísto svobodomyslných děl. Francouzští, britští a američtí zástupci na protest odstoupili. Tehdejší francouzský ministr školství a kultury Jean Zay proto prosadil vznik svobodného mezinárodního festivalu v Cannes, který měl chránit nezávislé umění. Plány na zářijový start v roce 1939 však v zárodku utnulo vypuknutí druhé světové války.

Rozdíl mezi osmdesátým výročím a letošním 79. ročníkem způsobily tři výpadky. Poválečná krize vedla ke zrušení ročníků v letech 1948 a 1950 z čistě ekonomických důvodů. Mnohem bouřlivější politickou dohru měl však rok 1968. Celá Francie se zmítala v masivních studentských a dělnických stávkách proti vládě. Filmaři v Cannes odmítli dál předstírat, že se jich krize netýká. Legendární režiséři Jean-Luc Godard či François Truffaut vtrhli do sálu a vlastními těly se pověsili na promítací oponu, aby fyzicky znemožnili promítání soutěžních snímků. Jejich politický protest měl okamžitý úspěch a festival byl poprvé v historii předčasně ukončen.

Když se v září 1946 festival poprvé uskutečnil, sloužil také jako nástroj poválečné kulturní diplomacie. Zapojení 21 států mělo sjednotit rozbouřenou Evropu. V této atmosféře slavilo obrovský úspěch tehdejší Československo – okupační drama Muži bez křídel režiséra Františka Čápa získalo hlavní ocenění (Grand Prix). Československá kinematografie se tak po boku dalších mezinárodních děl stala symbolem svobody národa, který prošel válečným utrpením.

V průběhu 60. let se Cannes stalo výkladní skříní východoevropského intelektuálního filmu. Úspěchy sklidily snímky Až přijde kocour nebo Obchod na korze. Politická realita však znovu zasáhla v roce 1968, kdy měla v soutěži obrovské šance na vítězství Formanova komediální satira Hoří, má panenko. Kvůli zmíněnému politickému stávkovému kolapsu a předčasnému konci festivalu však byla soutěž zrušena a rozdávání cen se vůbec nekonalo, čímž český triumf definitivně vzal za své.

Sdílet:

Diskuze