Všechno odstartovalo přesně v 15 hodin v londýnském Alexandra Palace, viktoriánské budově, kterou BBC přeměnila na televizní centrum. Před kameru předstoupil hlasatel Leslie Mitchell a oznámil zahájení nové éry. Následovaly slavnostní projevy, hudba a zábavný program. Zpěvačka Adele Dixonová zazpívala skladbu složenou speciálně pro tuto příležitost, diváci sledovali také taneční vystoupení a filmové aktuality. Vše se odehrávalo živě, bez možnosti střihu či oprav. Každý přenos tak představoval pro techniky i účinkující malé dobrodružství.
Z dnešního pohledu první televizory působily jako technické kuriozity. Obrazovky měly úhlopříčku přibližně 25 centimetrů, obraz byl černobílý a často poblikával. Přístroje stály kolem 100 liber, tedy zhruba tolik jako menší automobil, takže si je mohli dovolit jen zámožnější Britové. Podle historických odhadů zahájení vysílání sledovalo možná jen pět set lidí. BBC zpočátku vysílala dvě hodiny denně, jednu odpoledne a druhou večer. Přesto šlo o převrat. Poprvé bylo možné pravidelně sledovat pohyblivé obrazy se zvukem přímo v domácnostech.
Za historickým úspěchem se skrýval technologický souboj. BBC zpočátku střídala dva konkurenční systémy. Jeden vyvinul skotský průkopník televize John Logie Baird a nabízel obraz složený z 240 řádků, druhý pocházel od společnosti Marconi-EMI a využíval vyspělejší elektronickou technologii se 405 řádky. Nakonec zvítězil druhý systém, který se stal základem britského televizního vysílání na další desetiletí. Rozvoj televize však přerušila druhá světová válka. V září 1939 BBC vysílání zastavila z bezpečnostních důvodů a obnovila ho až v červnu 1946.
Z technické novinky pro několik stovek diváků se během následujících desetiletí stal jeden z nejvlivnějších vynálezů moderní historie. Televize proměnila politiku, zpravodajství, reklamu, zábavu i každodenní život milionů domácností. Lidé díky ní mohli sledovat historické události v přímém přenosu, od korunovací panovníků přes přistání člověka na Měsíci až po významné sportovní okamžiky.
