Luchino Visconti (1906–1976) se narodil v Miláně do staré aristokratické rodiny. Jeho otec Giuseppe byl vévodou, matka Carla Erbová pocházela z bohaté průmyslnické rodiny. Vyrůstal v přepychu, obklopen hudbou a uměním. Zpočátku se věnoval dostihovým koním, ve třicátých letech však v Paříži poznal režiséra Jeana Renoira, který ho přivedl k filmu a ovlivnil jeho levicové přesvědčení.
Přestože pocházel z privilegované vrstvy, vystupoval proti fašismu a zapojil se do italského odboje. V roce 1944 ho zatkla fašistická policie. Už o rok dříve natočil svůj debut Posedlost, považovaný za jeden z počátků italského neorealismu. Život obyčejných lidí zachytil také ve filmech Země se chvěje a Rocco a jeho bratři.
Visconti proslul rovněž velkolepými historickými dramaty. Jeho Gepard (1963) s Burtem Lancasterem, Alainem Delonem a Claudií Cardinaleovou získal Zlatou palmu v Cannes. Dalším slavným dílem byla Smrt v Benátkách (1971), natočená podle Thomase Manna. Výrazně se prosadil také jako divadelní a operní režisér, spolupracoval například s Marií Callasovou.
Visconti otevřeně žil jako homosexuál a mezi jeho partnery patřil rakouský herec Helmut Berger. V roce 1972 prodělal těžkou mrtvici, po níž zůstal částečně ochrnutý, přesto pokračoval v tvorbě. Zemřel 17. března 1976 v Římě ve věku 69 let. Jeho filmy dodnes patří k vrcholům evropské kinematografie.
