Památka všech věrných zemřelých, lidově nazývaná Dušičky, připadá každoročně na 2. listopadu. Navazuje na slavnost Všech svatých, která se slaví o den dříve. Zatímco první listopadový den je v katolické tradici věnován všem svatým, Dušičky jsou příležitostí k modlitbám za zemřelé. V Česku se však oba svátky v lidovém pojetí často prolínají.
Kořeny Dušiček sahají do konce 10. století. Jejich slavení zavedl ve svých klášterech opat Odilo z francouzského Cluny, tradičně se uvádí rok 998. Odtud se zvyk postupně rozšířil do dalších evropských zemí. Věřící se modlili především za duše zemřelých, které podle katolického učení ještě procházely očištěním.
S Dušičkami se pojila také řada lidových pověr. Naši předkové například věřili, že se duše zemřelých mohou v tomto období vracet mezi živé. V některých krajích se proto nechávalo přes noc jídlo pro zesnulé nebo se peklo zvláštní pečivo zvané dušičky, které se rozdávalo chudým a žebrákům.
Dnes mají Dušičky především podobu tiché vzpomínky. Rodiny navštěvují hřbitovy, upravují hroby a zapalují svíčky jako symbol památky a naděje. Tradici dodržují nejen věřící, ale i lidé bez náboženského vyznání. Přestože Dušičky patří k významným dnům českého kalendáře, nejsou státním svátkem ani dnem pracovního volna.
