Dne 16. listopadu 2006 zemřel v San Francisku ve věku 94 let americký ekonom Milton Friedman. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976 patřil k nejvýraznějším obhájcům svobodného trhu, soukromého vlastnictví a omezených státních zásahů. Proslavil se kritikou rozsáhlých regulací, vysokých daní i přesvědčení, že politici dokážou ekonomiku úspěšně řídit prostřednictvím stále nových zásahů.
Friedman byl přesvědčen, že hospodářská svoboda představuje jeden ze základních předpokladů svobody politické. Ve své slavné knize Kapitalismus a svoboda z roku 1962 obhajoval konkurenci, individuální odpovědnost a omezení státní moci. Významně přispěl také k pochopení inflace, kterou spojoval především s množstvím peněz v ekonomice. Odmítal představu, že stát může dlouhodobě zajišťovat prosperitu pouhým zvyšováním veřejných výdajů.
Jeho názory výrazně ovlivnily hospodářskou politiku amerického prezidenta Ronalda Reagana i britské premiérky Margaret Thatcherové. Friedman prosazoval privatizaci, deregulaci a větší prostor pro podnikání. Jeho odpůrci naopak upozorňovali na sociální důsledky některých tržních reforem a zpochybňovali představu, že omezení státních zásahů přináší za všech okolností lepší výsledky.
Významnou stopu zanechal Friedman také v Československu. K jeho obdivovatelům patřil Václav Klaus, který jeho práce studoval už za komunismu. Když Friedman v roce 1997 převzal čestný doktorát Vysoké školy ekonomické v Praze, Klaus zdůraznil, že právě jeho myšlenky pomohly českým ekonomům pochopit fungování trhu i možnosti transformace centrálně řízeného hospodářství. Friedman přitom Československo osobně navštívil již v září 1990.
Přestože od jeho smrti uplynulo dvacet let, otázky, které otevíral, zůstávají aktuální. Jak velký má být stát? Kolik peněz má přerozdělovat? A kde končí nezbytná regulace a začíná omezování svobody jednotlivce? V době vysokých veřejných výdajů, rostoucích nároků na státní rozpočty a debat o rozsahu sociálního státu mají Friedmanovy argumenty stále své místo. Odpověď na otázku, zda má stát především řídit, nebo vytvářet podmínky pro svobodné rozhodování lidí, totiž politici hledají dodnes.










