"Pravicoví" extremisté jako filmoví padouši. A ti levicoví? Našli jsme pozoruhodný nepoměr

Redakce ToZprávy2 min čtení
Olafur Darri Olafsson (vlevo)

Olafur Darri Olafsson (vlevo) jako hlavní představitel seriálu V pasti, který je aktuálně dostupný na webu České televize.

Foto: Kathy Hutchins/Shutterstock

Neonacisté a krajní pravice se na obrazovkách objevují pravidelně. Filmy a seriály o levicových radikálech také existují, při našem pátrání jsme jich však našli podstatně méně. Proč tomu tak je?

Druhá série islandského kriminálního seriálu V pasti zavádí diváky mezi členy krajně pravicové organizace Thorovo kladivo. Její příslušníci vystupují proti přistěhovalectví a zahraničním vlivům. Podobných příběhů vznikla v posledním desetiletí celá řada. Nabízí se proto otázka, zda filmový a televizní průmysl věnuje stejnou pozornost také extremistům na opačné straně politického spektra. Ti totiž v moderních dějinách rovněž vraždili, unášeli, útočili výbušninami a zastrašovali své politické protivníky.

V našem výběrovém přehledu 18 hraných filmů a seriálů z let 2015 až 2026 se třináct zabývá především pravicovým extremismem, čtyři levicovým radikalismem spojeným s násilím a jeden oběma prostředími. Mezi prvními najdeme britský The Walk-In, německý Westwall, americké snímky Imperium nebo The Order i letošní španělský seriál Salvador. Jde sice o orientační výběr, nikoli úplný soupis světové produkce, přesto je zjištěný nepoměr natolik výrazný, že si zaslouží pozornost.

Levicový extremismus přitom rozhodně není jen okrajovou kapitolou politického násilí. Německá Frakce Rudé armády a italské Rudé brigády mají na svědomí desítky mrtvých. Jejich činnost provázely únosy, atentáty a bombové útoky. Současná tvorba se ale častěji vrací k násilí radikálních ekologických či antifašistických aktivistů. Film And Tomorrow the Entire World sleduje mladou ženu zapojenou do militantního antifašistického prostředí, zatímco How to Blow Up a Pipeline vypráví o skupině připravující sabotáž ropovodu. Historický levicový terorismus připomíná například italská minisérie Exterior Night.

Pozoruhodný není pouze počet titulů, ale také způsob vyprávění. V některých filmech vystupují pravicoví extremisté jako jednoznační protivníci policistů či hlavních hrdinů. Příběhy o levicových radikálech naopak někdy stavějí do centra samotné aktivisty, jejich osobní motivace a dilemata. Takový přístup nemusí znamenat schvalování násilí, může však ovlivňovat, s kým divák soucítí. Proč se v některých příbězích stává politické násilí jednoznačným zločinem, zatímco v jiných také předmětem úvah o oprávněnosti prostředků a cílů?

Právě tady se otevírá širší debata o férovosti zobrazování politického extremismu. Vražda, teroristický útok nebo zastrašování odpůrců neztrácejí svou závažnost podle toho, zda pachatel vzývá nacionalismus, komunismus, antifašismus či jinou ideologii. Náš výběr naznačuje, že pravicovému extremismu se filmaři věnují výrazně častěj. Zůstává proto otázka, zda by důslednější zobrazování různých podob politického násilí nepřineslo divákům úplnější obraz nebezpečí, které extremismus představuje.

Sdílet:

Diskuze