Když česká domácnost platí účet za elektřinu, peníze neputují pouze společnosti, která jí energii prodává. Významnou část výsledné ceny tvoří také distribuce, provoz elektrické soustavy a další služby. Zákazníci tak platí například za údržbu elektrického vedení, transformátorů nebo rozvoden. Tyto náklady tvoří takzvanou regulovanou složku ceny, jejíž výši stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ).
Vedle samotné spotřeby hraje roli také hlavní jistič. Domácnosti totiž platí pravidelný poplatek podle jeho velikosti, a to bez ohledu na to, kolik elektřiny během měsíce skutečně odeberou. Do vyúčtování vstupují rovněž platby za systémové služby, provoz trhu s elektřinou a daně. Výsledná cena se proto může lišit i mezi domácnostmi, které spotřebují stejné množství energie.
Od letošního ledna ovšem nastala významná změna. Stát převzal financování podpory podporovaných zdrojů energie, na kterou odběratelé dříve přispívali prostřednictvím účtů za elektřinu. Domácnosti tím ušetří 599 korun včetně DPH za každou spotřebovanou megawatthodinu. Podle ERÚ průměrná regulovaná cena elektřiny pro odběratele na nízkém napětí meziročně klesla o 15,1 procenta. Změna se přitom týká také zákazníků, kteří mají cenu elektřiny zafixovanou.
Zbývající část účtu závisí především na cenové nabídce dodavatele a sjednané smlouvě. Do fungování energetického trhu přitom zasahuje také Evropská unie, jejíž předpisy upravují obchodování s elektřinou, fungování společného trhu i pravidla pro distribuční poplatky. Jejich konkrétní výši však v Česku stanovuje Energetický regulační úřad. Zatímco obchodníci mohou soutěžit cenou samotné elektřiny, regulované poplatky zákazník změnou dodavatele neovlivní. Pro domácnosti proto není důležitá pouze cena za kilowatthodinu, ale také měsíční platby a celkové roční náklady.
r4N.%24X%7C%5C.%7CG%5D&user=%26Yi'o%2FH*%22UwV*zDX&pid=whhWiD'demuBc*NE)
