Ve městě Bnej Brak nedaleko Tel Avivu sídlí náboženská škola Ponevezh, jedna z nejprestižnějších židovských vzdělávacích institucí v Izraeli. Její studenti tráví dlouhé dny studiem Tóry, židovského práva a náboženských komentářů. Žijí skromně a mnozí doufají, že se jednou stanou rabíny. Jejich každodenní život nedávno několik měsíců sledovala agentura Associated Press. Přestože se řídí přísnými pravidly, nechybějí jim ani běžné zájmy mladých lidí. Někteří kouří, kupují si občerstvení v automatech nebo vyrážejí na výlety.
Největší rozdíly mezi ultraortodoxní komunitou a ostatními Izraelci se projevují v otázce vojenské služby. Studenti náboženských škol dlouhodobě využívali výjimek z povinných odvodů, jejichž původ sahá až k založení Izraele v roce 1948. Tehdy měly pomoci obnovit židovské náboženské vzdělávání po holokaustu. Ultraortodoxní komunita se však postupně výrazně rozrostla a výjimky začaly vyvolávat odpor části veřejnosti. Kritici upozorňují, že zatímco jedni mladí Izraelci musejí narukovat, jiní mohou pokračovat ve studiu.
Pro mnoho ultraortodoxních Židů představuje studium náboženských textů nejvyšší životní poslání. Věří, že tím duchovně chrání židovský národ, a obávají se, že pobyt v armádě by narušil jejich náboženský způsob života. Ne všichni však zastávají stejný postoj. Někteří ultraortodoxní muži do armády vstupují dobrovolně, což ukazuje, že ani uvnitř této komunity nepanuje úplná shoda. Spor o odvody přesto opakovaně vyvolává demonstrace a politické konflikty.
Otázka vojenské služby má také zásadní politický rozměr. Ultraortodoxní strany představují významnou sílu izraelské politiky a jejich podpora je důležitá pro premiéra Benjamina Netanjahua. Spor o výjimky se proto promítá nejen do vztahů mezi náboženskou a sekulární částí společnosti, ale také do předvolební kampaně. Izrael tak řeší otázku, která přesahuje samotné odvody: nakolik mohou různé skupiny obyvatel žít podle vlastních pravidel a jaké povinnosti mají mít vůči společnému státu.
