Světoví představitelé shromáždění v turecké Antalyi zkoušejí novou strategii, jak získat podporu pro klimatickou politiku. Podle agentury Reuters ustupují do pozadí tradiční varování před globálním oteplováním a do popředí se dostávají ekonomické argumenty. Důvod je zřejmý: vlády se potýkají s inflací, válkami a rostoucími životními náklady, zatímco klimatické cíle ztrácejí na politické přitažlivosti. Organizátoři summitu proto představují energetickou transformaci jako cestu k levnějšímu životu a větší hospodářské stabilitě.
Generální tajemník OSN António Guterres upozornil, že tři čtvrtiny lidstva žijí v zemích závislých na dovozu fosilních paliv, a jsou tak vystaveny cenovým výkyvům. Řešením má být podle něj přechod na obnovitelné zdroje. Šéf klimatického úřadu OSN Simon Stiell zase tvrdí, že klimatická opatření mohou zmírnit inflační tlaky a ulevit domácnostem. Ani jeden však ve svém citovaném vystoupení nepředložil konkrétní výpočet, o kolik by se díky navrhovaným opatřením snížily účty domácností. Otázka nákladů na nové elektrárny, přenosové sítě, záložní zdroje a ukládání energie přitom zůstává zásadní.
Pozoruhodně otevřeně promluvil bývalý americký ministr zahraničí John Kerry, dlouholetý zastánce klimatické politiky. Podle něj musejí její propagátoři změnit způsob komunikace a více hovořit o bezpečnosti, zdraví, pracovních místech či dostupnosti potravin. Evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen dokonce připustil, že nová argumentace by mohla oslovit i lidi pochybující o změně klimatu. V praxi tak nejde o zásadní změnu samotných klimatických cílů, ale především o nový způsob, jak je veřejnosti nabídnout. Zatímco dříve dominovala varování před ekologickou katastrofou, nyní se klade důraz na ekonomické výhody.
Pochybnosti ovšem vyvolávají také konkrétní plány. Hostitelské Turecko prosazuje zvýšení podílu elektřiny na světové spotřebě energie na 35 procent do roku 2035, aniž by návrh výslovně požadoval její výrobu z bezemisních zdrojů. Ani samotná elektrifikace tak automaticky nezaručuje snížení emisí. Kritici nákladné zelené transformace navíc upozorňují, že přechod na nové technologie může znamenat vysoké počáteční investice a další zatížení průmyslu i spotřebitelů. Klimatický summit tak stojí před otázkou, která se v politických prohlášeních často ztrácí: zda slibovaný levnější život skutečně přijde, nebo zda domácnosti a firmy nejprve dostanou další účet za jeho dosažení.
