Před 25 lety slavili vítězství nad Tálibánem. Dnes je v Afghánistánu všechno jinak

V úterý 13. listopadu 2001 vstoupili do afghánského hlavního města Kábulu bojovníci Severní aliance podporovaní Spojenými státy. Radikální islamistické hnutí Tálibán, které zemi ovládalo od roku 1996, město během noci opustilo. Někteří obyvatelé vítali příchozí bojovníky v ulicích, další s obavami očekávali, co změna vlády přinese. Pád Kábulu následoval po několika týdnech amerických náletů zahájených v reakci na teroristické útoky z 11. září. V prosinci padla také poslední významná bašta Tálibánu v Kandaháru.

Následující dvě desetiletí přinesla Afghánistánu zásadní změny. S podporou západních zemí vznikly nové státní instituce, uskutečnily se prezidentské volby a miliony dětí získaly přístup ke vzdělání. Do škol se vrátily také dívky, které předchozí vláda Tálibánu výrazně omezovala. Země však současně zápasila s korupcí, násilím a slabostí státní správy. Tálibán mezitím obnovoval své síly a pokračoval v ozbrojeném povstání. Ani přítomnost desetitisíců zahraničních vojáků nedokázala zajistit trvalou stabilitu.

Zlom nastal 15. srpna 2021. Po rozhodnutí Spojených států stáhnout zbývající vojáky se afghánské vládní síly během několika týdnů zhroutily a Tálibán znovu obsadil Kábul. Prezident Ašraf Ghaní uprchl ze země a svět sledoval chaotickou evakuaci z tamního letiště. Po dvaceti letech vojenské intervence se tak Afghánistán vrátil pod vládu hnutí, které mělo být v roce 2001 poraženo. Americké angažmá skončilo bez dosažení jednoho z nejdůležitějších dlouhodobých cílů – vytvoření stabilního státu schopného samostatně čelit islamistickému povstání.

Pět let po návratu Tálibánu zůstává situace obzvlášť tíživá pro afghánské ženy a dívky. Podle organizace UNESCO bylo v letošním roce přibližně 2,4 milionu dívek vyloučeno ze středoškolského vzdělávání a ženy nadále nesmějí studovat na univerzitách. Výrazně omezené jsou také jejich pracovní možnosti a účast na veřejném životě. Afghánistán je podle UNESCO jedinou zemí světa, která formálně zakazuje dívkám a ženám vzdělávání nad úroveň základní školy. Pětadvacáté výročí pádu Kábulu tak připomíná nejen někdejší vojenské vítězství, ale především otázku, co po dvaceti letech války a obrovských finančních nákladech skutečně zůstalo.