Pár kilometrů od sídel EU se střílí a obchoduje s drogami. Bruselský Molenbeek znovu budí obavy

„Dnes se v naší čtvrti usadil strach,“ popsala obyvatelka bruselského Molenbeeku situaci během jednání místního zastupitelstva. Reagovala na červencové přestřelky, při nichž střelba poškodila vchod obytného domu a jeden člověk utrpěl zranění. Starostka Catherine Moureauxová nyní oznámila, že policie údajného organizátora útoků identifikovala. Podezřelý se však nachází v zahraničí a zatím nebyl zadržen. Obyvatelé si mezitím stěžují, že drogoví dealeři pouze přesouvají svou činnost od jednoho vchodu k druhému.

Rozsah problému dokládají i nejnovější policejní statistiky. V celém Bruselu bylo letos do 10. listopadu zaznamenáno 77 střeleckých incidentů, při nichž čtyři lidé zemřeli a dalších 29 utrpělo zranění. Za celý loňský rok přitom policie evidovala 101 přestřelek. V širším policejním obvodu zahrnujícím Molenbeek došlo do začátku října k 397 zatčením souvisejícím s drogami a bylo vydáno 112 zatýkacích příkazů. Radnice investovala přibližně tři miliony eur do kamerového systému, některé kamery však musí přesouvat kvůli vandalismu a sabotážím.

Molenbeek přitom získal mezinárodní pozornost již před jedenácti lety. Právě zde vyrůstal Abdelhamid Abaaoud, jeden z hlavních organizátorů teroristických útoků v Paříži z 13. listopadu 2015, při nichž zahynulo 130 lidí. S touto bruselskou obcí byl spojen také Salah Abdeslam, jediný přeživší člen útočných komand, kterého policie dopadla v březnu 2016. Molenbeek, v němž žije téměř 99 tisíc obyvatel včetně početných komunit přistěhovaleckého původu, se tehdy stal symbolem selhání prevence islamistické radikalizace. Současné přestřelky však policie spojuje především s konflikty drogových gangů, nikoli s terorismem.

Celý příběh má pozoruhodný geografický i politický rozměr. Jen několik kilometrů od Molenbeeku sídlí Evropská komise a další instituce EU, které pravidelně zdůrazňují potřebu bezpečnosti, integrace a dodržování evropských hodnot. Samotnou místní kriminalitu ovšem řeší belgické úřady, jejichž představitelé nyní přiznávají rozsah problémů s organizovaným zločinem. Kontrast mezi evropskými politickými ambicemi a realitou některých bruselských ulic přesto zůstává nepřehlédnutelný. Nabízí se otázka, nakolik se evropským státům daří naplňovat integrační a bezpečnostní cíle, o nichž jejich představitelé dlouhodobě hovoří.