V hlasování obou komor parlamentu tehdy získal Abe drtivou většinu. Téhož dne ho v císařském paláci v Tokiu oficiálně jmenoval císař Akihito. Pro zemi to byl historický milník – Abe se stal vůbec prvním japonským premiérem narozeným až po druhé světové válce a zároveň nejmladším mužem v tomto úřadu od roku 1945. Jeho první vládní angažmá sice kvůli skandálům a zdravotním problémům trvalo přesně rok, jeho hlavní éra však přišla po triumfálním návratu k moci v letech 2012 až 2020.
Abe zásadně změnil bezpečnostní architekturu celé Asie, když prolomil desítky let stará poválečná tabu. Prosadil přelomovou změnu výkladu pacifistické ústavy, čímž po sedmdesáti letech umožnil japonské armádě bojovat v zahraničí po boku svých spojenců. Reagoval tím na rostoucí vojenskou sílu Číny, proti jejíž rozpínavosti začal budovat pevné diplomatické hráze.
Byl to právě Abe, kdo vymyslel strategickou doktrínu „Svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku“, kterou dnes jako hlavní obranu proti čínské dominanci využívají USA i evropské státy. Inicioval také vznik mocné bezpečnostní aliance QUAD, jež propojila armády a diplomacii Japonska, USA, Indie a Austrálie. Když navíc Donald Trump stáhl Ameriku z Transpacifické obchodní dohody, Abe ji dokázal sám zachránit a učinit z Tokia hlavního architekta asijského obchodu.
Osud charismatického státníka se tragicky uzavřel v červenci 2022, kdy byl na něj během předvolebního projevu spáchán atentát. Dnešní dvacetileté výročí jeho prvního nástupu k moci tak v Japonsku připomíná začátek hluboké transformace. Abe zanechal zemi, která už není jen ekonomickým obrem držícím se v ústraní, ale sebevědomým vojenským a politickým hráčem na globální scéně.
