Do podzimu roku 1926 fungoval rozhlas především jako technická novinka a zdroj zábavy. Éter plnily živé koncerty, divadelní přednášky nebo pásma pro děti. Pokud se v něm objevily aktuální zprávy, byl jejich přenos nesmírně komplikovaný. Pracovník ČTK musel texty nejprve nadiktovat po telefonu do redakce rozhlasu, kde je zapisovatel stenografoval, přepsal na stroji a teprve poté je mohl hlasatel přečíst. Tento těžkopádný proces plný zpoždění však skončil v momentě, kdy Radiojournal vybudoval novou provizorní hlasatelnu přímo v budově tiskové kanceláře.
Zářijový zrod pravidelných relací přinesl revoluci v rychlosti. Tím, že se mikrofon přestěhoval přímo ke zdroji informací, odpadlo jakékoli zbytečné zdržení. Hlasatelé brali čerstvé telegrafní lístky s domácími i světovými aktualitami přímo z dálnopisů a okamžitě je četli živě do éteru. Posluchači se tak o politickém dění, ekonomických událostech či sportovních výsledcích dozvídali poprvé v historii bezprostředně poté, co se staly, aniž by museli čekat na ranní vydání tištěných novin.
Tento krok znamenal také zrod moderního rozhlasového posluchače. Spolu se zavedením pravidelného časového signálu v témže roce získalo veřejné vysílání jasnou strukturu. Lidé si začali přijímače kupovat záměrně jako nezbytnou součást domácnosti, která je udržuje v obraze. Informace se staly dostupnějšími pro širší vrstvy obyvatel včetně těch, kteří neuměli číst nebo žili v odlehlých regionech. Rozhlas se stal mocným nástrojem veřejného mínění a začal konkurovat tradičnímu tisku, což v tehdejší společnosti vyvolávalo velké debaty o budoucnosti žurnalistiky.
V porovnání se světem si mladé Československo vedlo mimořádně progresivně a drželo krok s absolutní špičkou. Zatímco v USA se rozhlasové zpravodajství rozvíjelo velmi živelně a komerčně pod taktovkou soukromých stanic (jako NBC založená rovněž v roce 1926), v Evropě dominoval model veřejné služby. Československý Radiojournal zavedl pravidelné a profesionálně organizované zprávy přibližně ve stejném období jako britská BBC nebo německý rozhlas. Naše země se tak zařadila mezi světové průkopníky, kteří pochopili strategický význam rozhlasu jako klíčového informačního kanálu moderního demokratického státu.
