Popel a démant, Člověk ze železa či Katyň. Před 10 lety odešel slavný režisér Andrzej Wajda

Redakce ToZpravy2 min čtení
Andrzej Wajda

Jedním z nejintimnějších a zároveň nejbolestivějších projektů Wajdova života se stal historický film Katyň z roku 2007.

Foto: Marcin Niemiec/Shutterstock

Polská i světová kinematografie si připomíná kulaté výročí odchodu jedné ze svých největších ikon. Dne 9. října 2016 zemřel ve věku 90 let legendární režisér Andrzej Wajda. Držitel Oscara za celoživotní dílo se stal hlasem polského národa, který dokázal s nebývalou odvahou a vizuální podmanivostí zúčtovat s krutými dějinami 20. století, fašismem i komunistickou totalitou.

Andrzej Wajda patřil k zakladatelům takzvané „polské filmové školy“, která v padesátých letech minulého století zásadně proměnila evropskou kinematografii. Svůj mimořádný talent potvrdil hned na počátku kariéry slavnou válečnou trilogií Nezvaní hosté, Kanály a Popel a démant. Zejména snímek Kanály, zachycující tragický osud bojovníků během Varšavského povstání v roce 1944, získal mezinárodní uznání na festivalu v Cannes a ukázal Wajdovu schopnost mluvit o národních traumatech bez patosu, ale s drásavou upřímností.

Jeho tvorba byla vždy pevně spjata s politickým děním v rodné zemi. Když se v 80. letech v Polsku formovalo protikomunistické hnutí Solidarita pod vedením Lecha Wałęsy, Wajda stál v první linii se svými angažovanými filmy Člověk z mramoru a Člověk ze železa. Druhý jmenovaný snímek, který přímo reflektoval dělnické stávky v gdaňských loděnicích, si odvezl Zlatou palmu z Cannes a stal se celosvětovým symbolem odporu proti komunistickému režimu. Samotný režisér se později aktivně zapojil do politiky jako senátor.

Jedním z nejintimnějších a zároveň nejbolestivějších projektů Wajdova života se stal historický film Katyň z roku 2007. Snímek detailně mapuje masakr tisíců polských důstojníků sovětskou NKVD v roce 1940. Pro režiséra mělo toto téma hluboký osobní rozměr, neboť mezi zavražděnými v Katynském lese byl i jeho vlastní otec, kapitán Jakub Wajda. Režisér tímto filmem splatil dluh nejen své rodině, ale i celému Polsku, které o této tragédii muselo desítky let povinně mlčet.

Za svou více než půlstoletí trvající kariéru natočil Andrzej Wajda přes čtyřicet filmů a posbíral desítky prestižních ocenění. Vrcholem uznání se v roce 2000 stal čestný Oscar za celoživotní přínos světové kinematografii, který mu předala herečka Jane Fondová. Wajda tvořil s neuvěřitelnou energií až do posledních měsíců svého života. Jeho závěrečný snímek Mšice (Powidoki) o perzekuci avantgardního malíře stalinistickým režimem vstoupil do kin až posmrtně a stal se důstojnou tečkou za životem umělce, který nikdy nepřestal bojovat za pravdu a svobodu.

Sdílet:

Diskuze