Vládnoucí koalice vedená stranami Národní shromáždění nezávislých (RNI) a Strana autentičnosti a modernity (PAM) musela okamžitě přejít do defenzivy. Dosavadní kampaň postavenou na národní hrdosti a obřích investicích narychlo nahradila závody v populistických slibech. V reakci na odchod mladých lidí tak vládní blok přišel s radikálním závazkem vytvořit v příštím volebním období jeden milion nových pracovních míst, kterým chce zajistit důstojné podmínky a udržet obyvatele v zemi.
Opoziční formace naopak využily události v Ceutě jako klíčový důkaz absolutního selhání současného kabinetu. Levicová koalice (Left Alliance) při oficiálním zahájení kampaně prohlásila, že plná nádraží a hromadné úprky mladých jsou přímým důsledkem ztráty víry v budoucnost země, a navrhla masivní sociální program v hodnotě 500 miliard dirhamů. Islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (PJD) vedená bývalým premiérem Benkiranem pak situaci označila za morální a ekonomické fiasko, které zničilo kupní sílu Maročanů.
Krize také zcela proměnila narativ kolem Mistrovství světa ve fotbale v roce 2030, které má Maroko spolupořádat. Zatímco vláda chtěla kampaň opřít o prestižní projekty za 20 miliard dolarů, opozice začala hlasitě poukazovat na paradox, že stát investuje miliardy do stadionů, zatímco mladá generace riskuje životy na moři kvůli nedostatku jídla. Vládní koalice proto musela rétoriku otočit a nyní na sociálních sítích prezentuje fotbalové projekty výhradně jako budoucí lék na nezaměstnanost mládeže.
Největším strašákem nadcházejícího hlasování zůstává masový bojkot ze strany mladých lidí, pro které byl útěk přes Ceutu formou radikálního sociálního protestu. Podle analýz Moroccan Institute for Policy Analysis panují oprávněné obavy, že generace Z tradiční politice nevěří a k urnám nedorazí. Státní aparát se propadu legitimity zalekl natolik, že prosadil změnu volebního zákona, podle níž se mandáty nově rozdělují fixně na základě počtu registrovaných voličů, nikoli podle reálně odevzdaných hlasů.
Výsledek marockých voleb bude mít přímý dopad na to, jak efektivně bude fungovat jižní migrační trasa do Evropy. Pokud by zářijové hlasování vedlo k politické nestabilitě nebo k oslabení současné vládní koalice, která s Madridem a Bruselem úzce spolupracuje na repatriačních programech, hrozí oslabení ostrahy hranic kolem Ceuty a Melilly. Pro Evropskou unii je Maroko klíčovým strategickým partnerem, do jehož bezpečnostních složek investuje stovky milionů eur. Jakékoli politické otřesy v Rabatu by tak mohly spustit další vlnu migračního tlaku na Španělsko a potažmo celou EU, která v současnosti čelí sílícím vnitropolitickým debatám o zpřísňování azylové politiky.
