Rozdíl proti některým evropským státům je výrazný. V Irsku stačí na obdobně počítanou nemovitost přibližně 6,2 ročního platu, tedy méně než polovina toho, co v Česku. Velmi dobře vycházejí také Belgie a Finsko. Naopak k českým hodnotám se přibližují země střední Evropy: v Maďarsku je potřeba zhruba 11,9 ročního platu, na Slovensku 11,7 a ve Slovinsku 11,4. Česko tak zůstává na samotném konci unijního žebříčku.
Problém přitom nekončí koupí nemovitosti. Podle průzkumu přesahují u 44 procent českých domácností výdaje na bydlení 30 procent příjmů a u přibližně desetiny spolknou dokonce více než polovinu. V minulém roce muselo kvůli nákladům na domácnost 45 procent dotázaných omezit jiné výdaje, část z nich dokonce na potraviny, drogerii nebo oblečení.
Také při pohledu na celkové spotřební výdaje je česká situace v evropském měřítku mimořádná. Bydlení, energie a voda představují přibližně 32,4 procenta výdajů českých domácností, což je nejvyšší podíl v EU. Ve Finsku, které je v tomto ukazateli předposlední, jde o 29,7 procenta. Na opačném konci stojí Chorvatsko, kde bydlení tvoří jen kolem 13,9 procenta výdajů domácností.
Češi přesto na vlastním bydlení výrazně lpějí. Téměř 70 procent obyvatel žije ve vlastní nemovitosti nebo v domácnosti rodičů, kterým nemovitost patří, a nájem považuje za plnohodnotnou alternativu k vlastnictví jen menšina. Vysoké ceny nemovitostí se tak střetávají s představou, že vlastní byt či dům představuje důležitou životní jistotu.
Výsledkem je český paradox: v evropském srovnání se celková úroveň bydlení zlepšila a Česko se v indexu posunulo na 17. místo z 27 zemí EU, pořízení vlastní nemovitosti je však v poměru k příjmům nejobtížnější ze všech členských států. Pro řadu mladých lidí se proto otázka, kdy si pořídí vlastní byt, stále častěji mění v otázku, zda na něj vůbec někdy dosáhnou.
r4N.%24X%7C%5C.%7CG%5D&user=%26Yi'o%2FH*%22UwV*zDX&pid=%20!Wm8VFx8RvSV%24Oe)
