Politické a společenské akce připomínající výročí srpnové okupace Československa v roce 1968 a jejich využití v současné politické debatě.
Aktivita za 14 dní
Je to impozantní budova na vltavském břehu, která budí pozornost. Dnes v ní sídlí ministerstvo dopravy, v minulosti ale tato stavba měla také nepříliš chvályhodné využití.
V roce 1968 patřil Petr Feldstein k mladým novinářům, kteří se nebáli otevřeně kritizovat komunistický režim. Za normalizace nesměl vykonávat svou profesi a opakovaně čelil výslechům StB. V rozhovoru pro Deník TO vzpomíná...
„Předchozí progresivistická obskurnost pochodu Prague Pride silně zaostala za touto pseudopietní akcí. Prezident Petr Pavel je živoucí ilustrací pořekadla „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“!“ I taková slova zazněla ještě v souvislosti se vzpomínkovou akcí na 21. srpen 1968, která se konala u Českého rozhlasu. Promluvil herec a místopředseda STAČILO! Michal Gulyáš, publicista a bezpečnostní analytik Jan Schneider, publicista Pavel Černocký, hudebník a manažer Vadim Petrov, moderátor a PR manažer René Kekely a autor literatury faktu Bruno Solařík. Došlo i na to, co se odehrálo kolem vlajky z ro
Na Echo Poradě jsme probrali letošní připomínky srpna 1968 a způsob, jakým se okupace Československa dnes připomíná. Jaký byl projev prezidenta a proč si Daniel Kaiser myslí, že funguje jen jako čtecí zařízení?
Lokální tragédie, globální nutnost. Tak nějak by se dalo shrnout datum 21. srpna 1968.
Milan Kundera napsal, že historii vnímáme tak, jako by chtěl někdo uspořádat koncert všech 138 Beethovenových děl, ale z každého zahrál jenom první tři takty. Přesně takové pojímání historie je případné pro vnímání výročí srpna 1968. Jen tři takty: svoboda, okupace, Rusové. Bez souvislosti, charakteru i smyslu.
Jsem jeden z posledních žijících účastníků rozhlasového vysílání ze srpna 1968. Není tedy divu, že mě koncem srpna zvou na rozhovory a všelijaká povídání. Stala se ze mne jakási dosud žijící fosilie. Ptají se mě, jak to bylo s tanky před rozhlasem, a odkud jsme vysílali, když nás z hlavní budovy vyhnali. Zatím nepřišla řeč na témata podstatná. Využiji tedy příležitosti, abych se o některých zmínil.
Výročí srpnové okupace znovu otevřelo otázky kolem komunistické minulosti Petra Pavla a „vítání“ sovětských vojsk. Důrazně se ho zastal komentátor Petr Fischer. Argumentuje především tím, že Pavel byl tehdy ještě dítě. Proti tomu se však ozval ekonom Miroslav Singer, podle něhož nelze Pavlovy pozdější postoje a kariéru tak jednoduše omlouvat.
Plukovník Otakar Foltýn během živé sbírky na raketomet Libuše pro Ukrajinu rozvinul zakrvácenou československou vlajku z 21. srpna 1968, se kterou se vyfotil i Volodymyr Zelenskyj. Na použití vlajky ostře reagoval poslanec Filip Turek. „Využívat tuhle historickou vlajku v tomto kontextu je neuctivé a nevhodné. Vůbec se mi to nelíbí,“ řekl pro ParlamentníListy.cz pamětník událostí srpna 1968 Jan Šolta.
ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA Hráze nenávisti byly protrženy, říká ParlamentnímListům.cz politolog a pamětník roku 1968 Zdeněk Zbořil nejen ke scénám, které se odehrály před Českým rozhlasem. Dodává historická fakta, která například prezident Pavel ve svém projevu před rozhlasem nezmínil.
Co se odehrálo v naší zemi v roce 1968? – Šlo o v historii ojedinělý pokus spojit ideu socialismu s humanistickými tradicemi českého národa? – Nebo to byl boj mezi dvěma frakcemi komunistické strany? – Nebo se jednalo o zápas malého kulturního národa s brutálními a primitivními asiatskými hordami? Nebo šlo o snahu zavést v naší zemi aspoň základní demokratická pravidla, která byla běžná v západních státech?
První polovina roku 1968 přinesla obyvatelům Československa vidinu lepších zítřků v podobě pražského jara. Tu jim však v noci z 20. na 21. srpna sebrala okupace vojsky Varšavské smlouvy.
Řada blogerů zmínila osudný den 21. 8. 1968, ale pouze přítel David Vlk okrajově zmínil to nejpodstatnější.
Západní politika roku 1968 sázela na jedinou kartu demonstrativní pasivity s cílem neposkytnout Moskvě důvod ani záminku k ozbrojenému zásahu. Jediné realistické zhodnocení přicházelo od Charlese de Gaulla, jenž však byl tou dobou poměrně izolovaný.
Odkaz Pražského jara dodnes rozděluje Česko. Vítek Prokop (Stačilo!) připomíná myšlenky dělnické samosprávy a obhajuje „socialismus s lidskou tváří“. Podle komentátora časopisu Reflex, Vladimíra Mertlíka, by měla být tato nostalgie odmítnuta.
Jsou výročí, u nichž bychom měli být především vážní. Srpen 1968 mezi ně bezpochyby patří. Právě proto bychom s ním měli zacházet maximálně opatrně. A nepopulisticky. To se ale tentokrát nepovedlo.
Tak tu máme zase jednou 21. srpen, výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, o níž snad už ani ten nejposlednější zapomnětlivec nepochybuje, že byla sice řízena z Moskvy, ale poslušně podporována všemi tzv. lido-demo státy...
V posledním týdnu se pořád ještě jenom schylovalo k výročí sovětské okupace, takže se k němu také kdekdo vyjadřoval – především v podcastech, protože ty bývají uveřejňovány průběžně a dřív než aktuální články. V některém z vyslechnutých podcastů zaznělo (tuším, že to bylo v naší Echo Poradě a že to, co napíšu, vyslovil kolega Jiří Peňás, ale znovu to v epizodě nejsem s to dohledat, takže to klidně mohl říct i někdo jiný někde jinde), že ze všech českých osmičkových výročí loňského století se…
PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Po letech bych doufal v hlubší a objektivnější zhodnocení situace například ze strany historiků,“ říká k výročí 21. srpna 1968 komentátor Tomáš Vyoral. A dodává: „Také by, myslím, stálo za to při výročí oslovit soudruha, který byl instalován do funkce prezidenta, aby nám k tomu výročí řekl pár slov třeba o tom, jak chápal a schvaloval invazi vojsk Varšavské smlouvy do naší země.“
Exprezident Václav Klaus se v rozhovoru pro Radio Prostor ostře vymezil proti slovům současného prezidenta republiky Petra Pavla, který vystoupil v rámci 58. výročí od začátku okupace Československa u budovy Českého rozhlasu. „On přirovnává, co se dělo tehdy a co se děje dnes. Tehdy byly zničena veřejnoprávní média a nemohla vysílat. Jak to může srovnávat?“ podivil se Václav Klaus.
POHLED IVANA HOFFMANA Okupace z roku 1968 se dnes hodí jako alibi pro obecnou rusofobii. Jak ale vzpomíná Ivan Hoffman, tehdejší Čechoslováci se na ní dívali zcela jinak. Nejzásadnějším postřehem podle něj je, že tehdy musely na pacifikaci Československa přijet tanky, zatímco dnes nejsou třeba, protože režimní elity s německým Bruselem kolaborují z pilnosti.
Události 21. srpna 1968 bývají v dnešním veřejném prostoru často interpretovány jako střet mezi touhou po demokracii a násilnou reakcí Sovětského svazu. Takový výklad však neodpovídá tehdejší realitě. Z hlediska faktů představuje 21. srpen 1968...
Zatímco se Československo probouzí do šoku ze sovětské zrady, v posádce v Lešanech u Prahy se odehrává něco, co by klidně mohlo být scénářem válečného filmu. Plukovník Alois Olšan a jeho muži z 33. protitankové brigády se rozhodli okupantům bránu neotevřít. Místo toho otevřeli sklady s municí a byli připraveni vojskům Varšavské smlouvy čelit.
Prezident Petr Pavel při pietě k výročí okupace varoval před tlakem na veřejnoprávní média a vyzval veřejnost k jejich obraně. Ekonom Pavel Šik však jeho slova obrátil proti němu s tím, že se prezident „střílí do vlastní nohy“, a připomněl jeho předlistopadovou minulost.
Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD) čelil při pietním aktu před budovou Českého rozhlasu hlasitému nesouhlasu veřejnosti. Když při příležitosti výročí okupace Československa vystoupil s projevem o pravdě a demokracii, lidé jej vypískali, bučeli a skandovali „hanba“. Místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek označil negativní reakci za zaslouženou, podle kritiků však pískot na pietní akci nepatří a politici by jej neměli schvalovat.
Invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se nedalo zabránit. Pražské jaro se vydalo směrem, který ani samotní komunisté nechtěli. Ve vysílání CNN Prima NEWS to řekl historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a spoluautor podcastu Přepište dějiny Michal Stehlík. Srpnové události podle něj do dnešních dnů doprovází řada mýtů. Jedním z nich je i role tehdejšího nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Brežněva.
Srpen 1968 zažil ve svém mládí i ústavní právník a odborník na problematiku lidských práv, Jaroslav Kuba. Pár z nich vybral pro ParlamentníListy.cz ze své knihy Vytunelovaný listopad. Připomíná tehdejší atmosféru i akce proti vojákům Varšavské smlouvy. A táže se, zda nemá někdo vzpomínky na stejné události.
Co se změnilo od posledního velkého „osmičkového“ roku českých dějin, tedy roku 1968? Proč byla reakce západního světa na ruský vpád na Ukrajinu podstatně jiná, než jak Západ reagoval na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa?
Před budovou Českého rozhlasu si výročí okupace připomněli vysoce postavení politici. Pietní akt však místy připomínal spíše rušný politický mítink, protože vystoupení politiků, zejména pak jejich příchod k mikrofonu doprovázely hlasité výkřiky přihlížejících diváků. Už při prvním vystoupení, které měl prezident Petr Pavel zněly z davu několika desítek až stovek lidí bouřlivé výkřiky podpory, ale současně zazníval i nesouhlasný pískot. Projevy koaličních politiků naopak provázely nesouhlasné…
Výročí srpnové okupace z roku 1968 opanovalo sociální sítě i vyjádření vrcholných českých politiků. Zatímco premiér Andrej Babiš zdůraznil potřebu vzpomínat na hrdiny a vážit si svobody, zástupci dalších stran využili historický milník k varování před současnými hrozbami. Předseda Svobodných Libor Vondráček využil výročí k narážce na postoje českých prezidentů, včetně současné hlavy státu, k pobytu cizích vojsk na našem území.
r4N.%24X%7C%5C.%7CG%5D&user=%26Yi'o%2FH*%22UwV*zDX&pid=whhWiD'demuBc*NE)
