Na otázku, zda může být umění angažované, odpověděl bez váhání: „No jejda! Umění musí být angažované!“ Když se rozhovor stočil k současným poměrům, reagoval s typickým nadhledem. „Upřímně řečeno, měli jsme tu komunismus, a ani nevím, co máme teď. Socialismus…,“ poznamenal se smíchem. Na následnou otázku, jak by tedy dnešní dobu nazval, odpověděl stručně: „Debilismus…“ Povzdechl si přitom nad úrovní současné herecké mluvy a připomněl, že za jeho gymnaziálních let se na správné vyjadřování kladl mnohem větší důraz.
V dubnovém rozhovoru se vrátil také ke své kontroverzní roli Klementa Gottwalda v televizním seriálu z roku 1986. Přiznal, že rozhodování tehdy nebylo jednoduché. „Ale když mi řekl, že už si nikdy nevrznu, tak jsem prostě sklapnul hubu,“ vzpomínal na výhrůžku tehdejšího ředitele Československé televize Zelenky. „Všichni nebyli hrdinové a odsoudit někoho je ta nejjednodušší věc, co může bejt,“ dodal.
Nechyběl ani humor, například při vzpomínce na dabování amerického herce Harrisona Forda. „My jsme si s Harrisonem Fordem jednak hlasově i ksichtově podobní,“ poznamenal Štěpnička. Prozradil však, že přibližně rok před rozhovorem namluvil jeden z Fordových filmů, jeho dabing se ale z Ameriky vrátil s odůvodněním, že má příliš hrubý hlas. Název snímku si už nevybavoval.
Štěpnička, syn herečky Jiřiny Štěpničkové, působil v Národním divadle od roku 1975 a vytvořil zde téměř stovku rolí. Diváci ho znali také z filmů a televizních seriálů, například Vyprávěj. Za své herecké výkony získal Cenu Thálie a výrazně se prosadil rovněž v dabingu. Když se ho redakce měsíčníku TO letos v dubnu zeptala, co by ještě chtěl v životě stihnout, odpověděl: „To kdybych věděl, tak bych byl docela nadšenej. Ale to já nevím.“
