Paul Biya stojí v čele Kamerunu nepřetržitě od listopadu 1982. Když nastupoval do úřadu, americkým prezidentem byl Ronald Reagan a Sovětskému svazu ještě vládl Leonid Brežněv. Biya mezitím přežil desítky zahraničních politických lídrů a zůstává jedním z nejstarších úřadujících prezidentů planety. Loni získal další sedmiletý mandát, který by mu teoreticky umožnil vládnout až do sta let.
Prezident je však známý také svou zálibou v dlouhých zahraničních pobytech. Podle investigativního projektu OCCRP strávil už do roku 2018 přibližně čtyři a půl roku soukromými cestami mimo Kamerun. Oblíbil si zejména luxusní hotely ve Švýcarsku, kam pravidelně míří i se svým doprovodem. Jeho kancelář přitom tvrdí, že státní záležitosti může vyřizovat také ze zahraničí.
Poslední prezidentův návrat do vlasti vyvolal na sociálních sítích ironické reakce. Někteří Kamerunci žertovali, že Biya přijel svou zemi navštívit jako turista. Jiní upozorňovali, že prezident tráví v zahraničí dlouhé týdny, zatímco Kamerun zápasí s nezaměstnaností, chudobou a ozbrojeným konfliktem v anglicky mluvících regionech. Podle čtvrteční reportáže listu The Washington Post se právě jeho nepřítomnost stala symbolem odtržení vládnoucí elity od každodenních problémů obyvatel.
Dlouhé pobyty ve Švýcarsku přitom nejsou levné. Biya se svým doprovodem pravidelně využívá luxusní ubytování v Ženevě, především hotel InterContinental. Investigativní novináři už dříve upozornili, že náklady na prezidentovy soukromé cesty mohou dosahovat milionů dolarů. Přesné částky však kamerunská vláda nezveřejňuje. Kritici proto požadují větší transparentnost při využívání veřejných prostředků.
Kamerunský prezident na výtky reaguje jen zřídka a jeho příznivci zdůrazňují, že zemi zajišťuje politickou stabilitu. Opozice naopak upozorňuje na koncentraci moci a nedostatek demokratické kontroly. Biya tak zůstává pozoruhodným příkladem politika, který dokázal udržet nejvyšší funkci téměř půl století, přestože značnou část této doby tráví mimo zemi, jíž vládne.
