Tehdy osmadvacetiletý Keith Haring už patřil k nejvýraznějším osobnostem newyorské umělecké scény. Proslavil se jednoduchými, ale nezaměnitelnými kresbami tančících postav, zářících dětí a štěkajících psů, které nejprve vytvářel na reklamních plochách v newyorském metru. Jeho tvorba kombinovala graffiti, pop-art a společenskou kritiku. Haring věřil, že umění nemá být výsadou bohatých sběratelů a uzavřených galerií, ale má patřit všem. Když proto dostal nabídku vytvořit malbu na jednom z nejznámějších symbolů studené války, neváhal.
Do Západního Berlína ho pozval Rainer Hildebrandt, zakladatel Muzea Berlínské zdi u hraničního přechodu Checkpoint Charlie. Muzeum již od roku 1984 pořádalo umělecký projekt, jehož cílem bylo symbolicky překonávat zeď prostřednictvím malby. Organizátoři před Haringovým příjezdem natřeli vybraný úsek betonové bariéry výrazně žlutou barvou. Umělec pak 23. října kolem jedenácté hodiny dopoledne začal vytvářet nepřerušený řetěz stylizovaných lidských postav v červené a černé. Společně se žlutým podkladem tak vznikla kompozice v barvách německé vlajky. Propojené postavy představovaly naději, že se obyvatelé obou částí rozděleného Německa jednou znovu spojí.
Malování ovšem nebylo bez rizika. Přestože Haring pracoval na západní straně Berlínské zdi, samotná betonová bariéra se nacházela na území komunistické Německé demokratické republiky. Jeho počínání proto pozorně sledovali východoněmečtí pohraničníci, kteří proti němu protestovali a pořizovali fotografie. Americký umělec se však nenechal odradit. Když se vojáci přiblížili, raději na chvíli ustoupil, aby se po jejich odchodu vrátil k práci. Přibližně po šesti hodinách bylo monumentální dílo hotové. Haring svou akci označoval za humanistické gesto i politický čin, kterým chtěl zeď alespoň symbolicky zničit.
Pozoruhodné je, že malba vznikla na místě, kde už předtím tvořili jiní umělci. Francouzský malíř Thierry Noir, jeden z průkopníků berlínského pouličního umění, později vzpomínal, jak ho rozladilo, že žlutý podklad zakryl jeho dřívější obrazy Sochy svobody. Haring se mu za nechtěné přemalování omluvil. Ani jeho vlastní dílo však nezůstalo ušetřeno. Už během několika následujících dnů se na něm začaly objevovat nové nápisy a kresby dalších autorů. Postupně bylo přemalováno a původní podoba se dochovala především na fotografiích a filmových záznamech.
Pouhé tři roky po Haringově berlínské akci, 9. listopadu 1989, padla Berlínská zeď a začal proces sjednocování Německa. Sám umělec se však dlouhého života nedočkal. Zemřel 16. února 1990 ve věku pouhých 31 let na komplikace spojené s onemocněním AIDS. Přesto za sebou zanechal mimořádně rozsáhlé dílo, které dodnes ovlivňuje street art i současnou vizuální kulturu.
