Kabel vedl ze Skotska do kanadského Newfoundlandu a znamenal zásadní průlom v mezikontinentální komunikaci. Po dně Atlantského oceánu se tehdy poprvé podařilo vytvořit stabilní telefonní spojení, které bylo výrazně spolehlivější než dosavadní rádiová komunikace. Na projektu se podíleli odborníci z Británie, Kanady a Spojených států a při pokládání kabelu pracovala také britská kabelová loď HMTS Monarch.
Technologie ovšem měla k dnešním optickým kabelům ještě hodně daleko. TAT-1 dokázal zpočátku přenášet 36 současných telefonních hovorů. Dnes toto číslo působí téměř směšně, v roce 1956 však představovalo obrovský technologický skok. Najednou bylo možné spojit Evropu a Severní Ameriku telefonem bez závislosti na proměnlivých podmínkách rádiového spojení.
Význam TAT-1 byl mnohem větší než jen v pohodlnějším telefonování. Zrychlil komunikaci mezi lidmi, firmami i státními institucemi na obou stranách Atlantiku a ukázal, že oceán nemusí být nepřekonatelnou překážkou pro přímé spojení. O několik let později už podmořské kabely doplňovaly také satelitní spoje. První transatlantický telefonní kabel tak otevřel cestu k dnešnímu světu, v němž zpráva putuje přes oceán prakticky okamžitě.
.jpg?prefix=payload-uploads&cache=2026-09-25T08%3A12%3A52.608Z&width=1280&quality=75)