První promítání v Praze. Kino v roce 1896 připomínalo zázrak

Dějištěm premiéry se stal hotel U Černého koně v ulici Na Příkopě. Promítání zorganizoval pražský optik a mechanik Adolf Oppenheimer, který zastupoval společnost spojenou se jménem amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona. Na programu byly krátké snímky včetně filmů bratří Lumièrů, francouzských průkopníků kinematografie. Praha tak vstoupila do nové éry jen několik měsíců poté, co se filmová novinka začala šířit Evropou.

Dnešnímu divákovi by tehdejší program možná připadal prostý. Filmy trvaly jen krátce a zachycovaly obyčejné výjevy, každodenní život nebo jednoduché komické situace. Jenže na konci 19. století bylo už samotné rozpohybování obrazu fascinující. Lidé byli zvyklí na fotografie, obrazy a divadelní představení – najednou však mohli sledovat pohyb, který vypadal jako skutečnost zachycená a znovu oživená před jejich očima.

V Praze se však filmová novinka neobjevila jen díky jedinému představení. O několik dní později, 22. října 1896, začali v hotelu U Saského dvora v Hybernské ulici promítat také zástupci samotné společnosti bratří Lumièrů. Jejich kinematograf zaujal i Jana Kříženeckého, pozdějšího průkopníka českého filmu. Ten pochopil, že nový vynález nabízí mnohem víc než pouťovou atrakci, a v roce 1898 začal natáčet vlastní krátké snímky.

Na první stálé kino si Praha musela počkat ještě jedenáct let. V září 1907 otevřel Viktor Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor, v Karlově ulici Divadlo živých fotografií, známé jako kino U Modré štiky. Z někdejší technické kuriozity se postupně stávala oblíbená zábava a v ulicích metropole začaly přibývat další biografy.