Dne 30. října 1961 odpálil Sovětský svaz nad arktickým souostrovím Nová země nejmohutnější jadernou nálož, jaká kdy byla vyzkoušena. Vodíková bomba označovaná jako Car-bomba uvolnila energii odpovídající přibližně 50 milionům tun TNT. Byla tak více než třitisíckrát silnější než atomová bomba svržená v srpnu 1945 na Hirošimu. Šlo o demonstraci sovětské vojenské síly v době, kdy soupeření mezi Moskvou a Washingtonem hrozilo přerůst v otevřený jaderný konflikt.
Samotná bomba měřila přibližně osm metrů a vážila kolem 27 tun. K jejímu dopravení musel být speciálně upraven bombardér Tupolev Tu-95. Nálož vybavená obrovským padákem explodovala ve výšce přibližně čtyř kilometrů nad zemí. Ohnivá koule měla průměr několik kilometrů a vzniklý hřib vystoupal až do výšky kolem 60 kilometrů. Tlaková vlna rozbíjela okna stovky kilometrů od místa výbuchu a několikrát oběhla zeměkouli. Posádce letounu se podařilo uniknout, přestože ji exploze vážně ohrozila.
Ještě děsivější je skutečnost, že původně měla být Car-bomba přibližně dvakrát silnější. Sovětští konstruktéři počítali s výkonem až 100 megatun TNT, nakonec jej však snížili kvůli obavám z radioaktivního spadu a bezpečnosti posádky. Za rozhodnutím provést test stál sovětský vůdce Nikita Chruščov, který chtěl především demonstrovat sílu Sovětského svazu. Z praktického vojenského hlediska byla tak obrovská zbraň obtížně použitelná, a její odpálení tak představovalo hlavně politické gesto.
Experiment vyvolal ve světě značné znepokojení a znovu upozornil na nebezpečí jaderného zbrojení. V srpnu 1963 podepsaly Spojené státy, Sovětský svaz a Velká Británie smlouvu zakazující jaderné testy v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru. Rekord Car-bomby však zůstal nepřekonán. Ani po 65 letech nebyla odpálena jaderná zbraň s větším výkonem. Dodnes tak připomíná, jak daleko dokázalo lidstvo zajít ve vývoji prostředků hromadného ničení.
