Poslední horou, která Reinholdu Messnerovi zbývala, byla 8516 metrů vysoká Lhotse v Himálaji. Na její vrchol vystoupil společně s Hansem Kammerlanderem za mimořádně nepříznivého počasí. Oba horolezci se museli potýkat se silným větrem a na vrcholu strávili jen několik minut. Messner tím završil šestnáctiletou cestu, během níž postupně zdolal všech čtrnáct nejvyšších hor světa.
Jeho cesta začala v roce 1970 výstupem na Nanga Parbat, který se změnil v osobní tragédii. Při sestupu zahynul jeho mladší bratr Günther a samotný Messner utrpěl těžké omrzliny, kvůli nimž přišel o několik prstů na nohou. Okolnosti bratrovy smrti navíc později vyvolaly dlouholeté spory. Messner se však k horolezectví vrátil a postupně začal posouvat hranice toho, co bylo ve vysokých horách považováno za možné.
V roce 1978 společně s Rakušanem Peterem Habelerem jako první vystoupil na Mount Everest bez přídavného kyslíku. O dva roky později dosáhl vrcholu nejvyšší hory světa znovu, tentokrát úplně sám a opět bez kyslíkových přístrojů. Průkopníkem se stal také při sólovém výstupu na Nanga Parbat nebo při přechodu mezi dvěma osmitisícovkami Gašerbrum I a Gašerbrum II.
Dnes dvaaosmdesátiletý Messner zůstává jednou z nejvýznamnějších osobností světového horolezectví. Vedle výprav do velehor podnikl také náročné přechody Antarktidy a Grónska, napsal řadu knih a založil několik muzeí věnovaných horám a horolezecké kultuře. Jeho rekord z října 1986 přitom dodnes připomíná dobu, kdy se výstupy na nejvyšší vrcholy světa podnikaly s podstatně menším technickým zázemím než dnes.
