Jelcinův dekret číslo 169 nařizoval ukončení činnosti Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) i Komunistické strany Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Jejich organizační struktury měly být rozpuštěny a rozsáhlý stranický majetek převeden do vlastnictví státu. Prezident zároveň zdůraznil, že miliony řadových členů nesmějí být pronásledovány pouze kvůli své někdejší stranické příslušnosti.
Rozhodnutí bylo vyústěním událostí ze srpna 1991, kdy se skupina konzervativních komunistických představitelů pokusila svrhnout sovětského prezidenta Michaila Gorbačova. Puč po třech dnech ztroskotal a Jelcin, který se postavil do čela odporu, z něj vyšel politicky posílen. Již v srpnu pozastavil činnost ruské komunistické strany. Listopadový dekret pak znamenal další zásadní krok v likvidaci mocenských struktur, které po desetiletí ovládaly Sovětský svaz.
Datum 6. listopadu nebylo bez významu. Následující den si totiž komunisté tradičně připomínali výročí bolševické revoluce z roku 1917, která zahájila jejich cestu k moci. Ještě o rok dříve se při této příležitosti konaly velkolepé vojenské přehlídky a oslavy. V listopadu 1991 už však byla situace zcela jiná. Sovětský svaz se rozpadal, jednotlivé republiky vyhlašovaly nezávislost a dosud všemocná komunistická strana ztratila své výsadní postavení.
Zákaz ovšem neznamenal definitivní konec komunistického hnutí v Rusku. Ústavní soud v listopadu 1992 potvrdil rozpuštění někdejších vedoucích struktur strany, zároveň však zpochybnil některé části Jelcinových dekretů a umožnil obnovení místních stranických organizací. V únoru 1993 vznikla Komunistická strana Ruské federace vedená Gennadijem Zjuganovem, která se následně stala významnou parlamentní silou. Pokus definitivně uzavřít komunistickou kapitolu ruských dějin tak skončil jen částečným úspěchem.
