K volbám mohli nově i lidé s omezenou svéprávností. Třeba s Downovým syndromem či demencí

Změnu přinesl zákon o správě voleb, který Parlament schválil v roce 2024 a který vstoupil v účinnost 1. ledna 2026. Návrh předložila v září 2023 skupina sedmi poslanců napříč politickým spektrem. Byli mezi nimi Josef Cogan (STAN), Marek Benda (ODS), Radim Fiala (SPD), Jan Jakob (TOP 09), Jakub Michálek (Piráti), Jiří Navrátil (KDU-ČSL) a Radek Vondráček (ANO). Zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů 16. dubna 2024.

Podstatou změny je odstranění možnosti omezovat svéprávnost k výkonu aktivního volebního práva, tedy práva hlasovat. Nová úprava zároveň stanoví, že se k dřívějším soudním rozhodnutím, která toto právo omezovala, od začátku letošního roku nepřihlíží. Samotné omezení svéprávnosti tak již člověku nebrání vhodit hlasovací lístek do urny. Odlišná pravidla však nadále platí pro kandidaturu. Soud může člověku stále omezit právo být volen například do obecního zastupitelstva či Senátu.

Koho se změna může týkat? Například některých lidí s mentálním postižením, včetně osob s Downovým syndromem, lidí s vrozenými poruchami intelektového vývoje nebo osob se závažnějšími duševními onemocněními. Omezenou svéprávnost mohou mít rovněž někteří senioři s pokročilou demencí či lidé s vážným poškozením mozku po úrazu. Samotná diagnóza ovšem omezení svéprávnosti automaticky neznamená. Rozhoduje o něm soud na základě individuálního posouzení. Řada lidí s uvedenými zdravotními obtížemi přitom žádné omezení svéprávnosti nemá.

Změnu dlouhodobě prosazoval také veřejný ochránce práv. Upozorňoval, že možnost soudně omezit právo volit je v rozporu s požadavky Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Ministerstvo vnitra jeho připomínku při přípravě legislativy přijalo. Ombudsman zároveň zdůrazňoval, že samotná změna zákona nemusí stačit. Problémem mohou nadále být například nepřístupné volební místnosti, nesrozumitelné informace nebo obtížné podmínky pro hlasování v pobytových sociálních zařízeních.

Česká republika se tím přiblížila řadě evropských států. Například Francie odstranila obdobná omezení v roce 2019, plné volební právo lidem s omezenou svéprávností zaručují také Německo, Rakousko či Švédsko. Podle zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2024 však v některých členských zemích podobné překážky stále přetrvávaly. Evropské instituce dlouhodobě zdůrazňují, že zdravotní postižení samo o sobě nemá být důvodem k vyloučení člověka z demokratického rozhodování.

Nová pravidla přitom neznamenají, že člověk musí při hlasování vše zvládnout bez pomoci. Voliči, kteří kvůli zdravotnímu postižení nemohou sami upravit hlasovací lístek nebo jej vložit do obálky, mohou za zákonných podmínek využít pomoc jiné osoby. Ta musí respektovat jejich vůli a nesmí za ně rozhodovat, komu hlas odevzdají. Smyslem je umožnit samostatné rozhodnutí i lidem, kteří při samotném hlasování potřebují praktickou asistenci.

Není zatím jasné, kolik lidí s dříve omezeným volebním právem nové možnosti skutečně využilo. Výsledky voleb takový údaj neobsahují. Jisté však je, že letošní říjnové hlasování patřilo k prvním významným volebním událostem podle pravidel, která oddělila právo volit od omezení svéprávnosti. Pro část občanů tak znamenalo možnost podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech, kterou jim dřívější soudní rozhodnutí odpírala.