Zatímco v původním epicentru v provincii Ituri se šíření viru Bundibugyo daří díky mezinárodní pomoci zpomalovat, v sousedním Severním Kivu naopak počet případů prudce roste. Zdravotníci z organizace Lékaři bez hranic varují, že pokles pacientů v jedné oblasti neznamená ústup nemoci, ale pouze její přesun.
Situaci v novém ohnisku extrémně zhoršuje špatná bezpečnostní situace způsobená přítomností ozbrojených povstaleckých skupin. Kvůli bojům a neustálému pohybu uprchlíků je trasování kontaktů nakažených lidí téměř nemožné a zdravotníci se do mnoha vesnic vůbec nedostanou.
Dalším obrovským problémem je nedůvěra místních obyvatel a pozdní záchyt nemoci. Přibližně jedna třetina nakažených lidí umírá přímo ve svých komunitách, aniž by vůbec vyhledala lékařskou péči, což nekontrolovatelně zrychluje další šíření viru mezi příbuzné.
Naděje na přežití nakažených se v této současné vlně pohybuje kolem padesáti procent. Pro srovnání, vůbec nejtragičtější a nejsmrtonosnější epidemie eboly v historii zasáhla západní Afriku v letech 2013 až 2016, kdy na tuto chorobu zemřelo více než 11 tisíc lidí.




.jpg?prefix=payload-uploads&cache=2026-09-25T08%3A12%3A52.608Z&width=3840&quality=75)



.jpg?prefix=payload-uploads&cache=2026-09-25T08%3A12%3A52.608Z&width=1280&quality=75)

