Skončí financování politických neziskovek erárem?

Poté, co vznikající koalice zveřejnila návrh programového prohlášení své vlády, začala odborná i laická veřejnost rozebírat především jeho ekonomickou část. A tak větší pozornosti unikl jeden podstatný bod – plán na řešení otázky tzv. politických neziskovek.

Přitom i on patří mezi záměry nově vznikající vlády patřící do oblasti financí a hospodaření státu. Konkrétně se na toto téma v návrhu píše:

U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoliv z peněz daňových poplatníků.

Upřímně řečeno, nejde o zase až tak překvapivý záměr. Všechny strany ho více či méně zřetelně avizovaly již v předvolební kampani. Je sice zařazen v ekonomické části prohlášení, protože jde o jednu z cest, jak chce nová vláda šetřit erární peníze, ale má přesah i do jiných oblastí. Ten je dokonce mnohem významnější než případné úspory ve státním rozpočtu. Podle odhadu totiž směřují ze všech veřejných rozpočtů do neziskového sektoru řádově desítky miliard korun ročně, přičemž pouze část jich končí v politických neziskovkách. O jak velkou sumu se jedná, lze jenom odhadovat, ale je pravděpodobné, že při úplném „zaříznutí“ jejich financování z veřejných peněz by nejspíš erár neušetřil více než deset miliard korun ročně. Což sice není málo, ale ve chvíli, kdy se řeší schodky přesahující 250 miliard, nejde rozhodně o nic, co by mohlo rozpočet spasit.

Společenský dosah

Mnohem větší význam tak bude mít toto opatření z pohledu společenského. A tady jsou očekávané přínosy nevyčíslitelné. Srovnají se tím totiž podmínky a odstraní se tak situace, kdy někteří aktivisté „kopající“ za vybraný politický program či ideologii peníze z rozpočtu dostávají, a jiní odtud neviděli ani korunu a musí se tak spoléhat pouze na prostředky od soukromých dárců. Ne náhodou jsou přitom z eráru prokrmováni aktivisté stojící takříkajíc na „správné straně barikády“, kteří za tyto peníze běhají po školách, kde straší děti klimatickou apokalypsou, blbnou jim hlavy genderovou ideologií, nebo je učí rozpoznávat „dezinformace“ tím, že jim dají seznam webů, které mají sledovat. Nepřekvapivě těch, které konvenují s jejich aktivistickým pohledem na svět.